# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 539/99

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 539/99
- ECLI: ECLI:CZ:US:1999:3.US.539.99
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 21. 12. 1999
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip legality (vázanosti státní moci zákonem); základní ústavní principy/demokratický právní stát/ukládání povinností pouze na základě zákona
- Klíčová slova: konkurz a vyrovnání, legitimace/pasivní
- Dotčené předpisy: 328/1991 Sb., § 1 odst.2, § 12a; 513/1991 Sb., § 476, § 59 odst.3, § 59 odst.4; 99/1963 Sb., § 274 písm.e

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Návrhem, podaným 2. listopadu 1999, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. srpna 1999, č. j. 2 Ko 47/99-161, s tím, že podle jeho přesvědčení soud svým rozhodnutím porušil čl. 4 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod. Poukázal také na usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, který na návrh České spořitelny, a. s., Praha, směřující proti němu, prohlásil dne 30. října 1998 konkurs přesto, že již svou soukromou firmu prodal.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 2 Ko 47/99-161 bylo zjištěno, že se označený soud ve svém rozhodnutí vypořádal s námitkou stěžovatele, vznesenou v odvolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 11 K 1/98-103, ze dne 30. prosince 1998, ve kterém rovněž popíral a odmítal svou pasivní legitimaci v řízení o konkursu. Stížností napadené usnesení bylo také vyčerpávajícím a přiléhavým způsobem odůvodněno, v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 14. srpna 1999 zásah do práv stěžovatele, jichž se v návrhu dovolával, shledán nebyl.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-539/99-99)