# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 536/2000

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 536/2000
- ECLI: ECLI:CZ:US:2000:3.US.536.2000
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 13. 12. 2000
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/svoboda osobní; právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení /žádný trestný čin a trest bez (předchozího) zákona
- Klíčová slova: presumpce/neviny
- Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 2 odst.2; 2/1993 Sb., čl. 40 odst.2, čl. 8 odst.1, čl. 8 odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností brojí stěžovatelé proti usnesení Policie ČR, Krajského úřadu vyšetřování v Brně ze dne 18. července 2000 (ČVS: KVV-796/22-98), kterým byla zamítnuta jejich stížnost proti usnesení Policie ČR, Krajského úřadu vyšetřování Brno - pracoviště Jihlava ze dne 16. června 2000 (ČVS: KVV-796/20-98), jímž vyšetřovatel rozhodl
(§ 31 odst. 1 tr. ř.), že není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, které bylo proti stěžovatelům tímto vyšetřovatelem vedeno, a tvrdí, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení čl. 8 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod, neboť trestní stíhání proti jejich osobám je "vedené podjatým orgánem činným v trestním řízení".

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR [§ 72
odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona].

Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Za takovýto prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení (§ 75 odst. 1 zákona).

Ústavní stížnost směřuje proti usnesení Policie ČR, Krajského úřadu vyšetřování Brno, které se týká rozhodnutí vyšetřovatele, resp. nadřízeného orgánu ve smyslu ustanovení § 31 odst. 1 tr. ř., tedy orgánu činného v trestním řízení, které je vedeno proti stěžovatelům ve fázi řízení přípravného. Podle ustanovení § 174 odst. 1 tr. ř. vykonává dozor na zachováním zákonnosti v přípravném řízení státní zástupce, který je oprávněn rušit nezákonná nebo neodůvodněná rozhodnutí a opatření vyšetřovatele a policejního orgánu a může tato rozhodnutí nahrazovat vlastními [§ 174 odst. 2 písm. e) tr. ř.]. V průběhu vyšetřování má obviněný právo kdykoliv žádat státního zástupce, aby byly odstraněny závady v postupu vyšetřovatele, když tato žádost není vázána žádnou lhůtou (§ 167 tr. ř.). Pokud tedy stěžovatelé nesouhlasili s postupem vyšetřovatele a jeho nadřízeného orgánu v rámci rozhodnutí o námitce podjatosti, mohli v rámci přípustných prostředků, které jim trestní řád
k ochraně jejich práv poskytuje, podat žádost o přezkoumání postupu vyšetřovatele státním zástupcem. Pokud takovouto žádost nepodali, z hlediska podmínek ústavní stížnosti nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon (trestní řád) k ochraně jejich práva poskytuje.

Pokud tedy stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon
k ochraně jejich práv poskytuje, nutno pokládat ústavní stížnost za nepřípustnou, a o ní jako takové rozhodnout, jak z výroku tohoto usnesení je zřejmé [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-536/2000-2000)