# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 528/98

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 528/98
- ECLI: ECLI:CZ:US:1999:3.US.528.98
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 24. 3. 1999
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/svoboda projevu a právo na informace/právo na informace; hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na příznivé životní prostředí
- Klíčová slova: konkurz a vyrovnání, legitimace/aktivní, hospodářská soutěž
- Dotčené předpisy: 244/1992 Sb., § 3, § 11; 328/1991 Sb., § 14 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34 odst. 1, 2, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], napadl stěžovatel, jako správce konkurzní podstaty úpadce společnosti s r. o. B., nečinnost Ministerstva životního prostředí České republiky a tvrdil, že touto nečinností je výrazným způsobem ohrožena hodnota kamenolomu úpadce, jeho zpeněžení v rámci konkurzního řízení, neboť povolení hornické činnosti (otvírka, příprava a dobývání, jakož i povolení trhacích prací apod.), jako věc zásadního významu, je pro další postup a záměry správce konkurzní podstaty úpadce zcela nezbytné; podle tvrzení stěžovatele řízení před O.ú. bylo přerušeno proto, aby jako podklad pro rozhodnutí báňského úřadu mohl stěžovatel předložit souhrnné stanovisko Ministerstva životního prostředí, v němž by byly posouzeny (v intencích zákona č.
244/1992 Sb.) vlivy zamýšleného díla na životní prostředí.

Dotčené ministerstvo však s vydáním souhrnného stanoviska bez vážnějších důvodů otálí, a protože taková nečinnost má znaky (jiného) "zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv", s odkazem na čl. 2 odst. 2 úst. zák. č. 1/1993 Sb. stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud svým nálezem Ministerstvu životního prostředí, jako účastníkovi řízení, přikázal "vydat souhrnné stanovisko k hodnocení vlivu těžby v dobývacím prostoru L. na životní prostředí podle § 11 zákona č. 244/1992 Sb.".

Ministr pro životní prostředí se po výzvě Ústavního soudu (§ 42 odst. 4 zákona) k ústavní stížnosti stěžovatele vyjádřil tak, že výtky stěžovatele odmítl, poukázal na to, že pracovníci ministerstva během prosince 1998 po prohlídce kamenolomu B. zajišťovali pro zpracování stanoviska doplňující podklady (zapůjčení návrhu plánu přípravy otvírky a dobývání ložiska, vyžádání studie o vlivu těžby na krajinný ráz apod.), a protože až do té doby stanoviska odborníků v oblasti seismiky byla rozporná a jevila se potřeba získat výsledky měření z posledních let, uložil stěžovateli předložení požadovaných dokladů, a to ve lhůtě do 16. února 1999. Stěžovatel však vyžádané doklady ministerstvu ve stanovené lhůtě nepředložil, a proto pověřený pracovník ministerstva dne 24. února 1999 pod. čj. 392/700/514/OPVŽP/99 vydal (k záměru "Těžba kamenolomu B.") stanovisko nesouladné, neboť "vrch T. je krajinnou dominantou nadregionálního významu" a záměry stěžovatele tak, jak byly vyhodnoceny podle technických a technologických kritérií, která byla k dispozici, by v posuzované oblasti přivodily nadměrné seismické zatížení.

Za popsané situace je zřejmé, že vyslovením (nesouhlasného) stanoviska byla (ve vztahu k přerušenému řízení před báňským úřadem) odstraněna procesní překážka, na kterou stěžovatel ve své ústavní stížnosti poukazoval, a tím také odpadl věcný i procesní základ ústavní stížnosti; pod těmito aspekty se posuzovaná ústavní stížnost jeví jako zjevně neopodstatněná, a proto také jako taková byla posouzena.

O zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo proto rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-528/98-98)