# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 521/02

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 521/02
- ECLI: ECLI:CZ:US:2003:3.US.521.02
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 16. 1. 2003
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
- Klíčová slova: clo, správní rozhodnutí, správní soudnictví
- Dotčené předpisy: 13/1993 Sb., § 260 odst.1; 337/1992 Sb., § 32 odst.7; 99/1963 Sb., § 250i odst.1

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem s tím, že jej považuje za rozhodnutí, učiněné v rozporu s § 250i odst. 1 obč. soudního řádu a cítí se jím dotčen v právu, zakotveném v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že příslušným celním úřadem byl zavázán k zaplacení celního nedoplatku ve výši 651.208,- Kč za dlužníka, a to na základě rozhodnutí o přijetí záruky, které však neobsahovalo otisk služebního razítka, což, podle jeho přesvědčení, je činí neplatným. K této skutečnosti nepřihlédl ani soud v řízení o žalobě, podané proti rozhodnutí Celního ředitelství v Ústí nad Labem č. j. 6425/2000-01/02.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem zásah do práva zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod shledán nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal rozhodnutí Celního ředitelství v Ústí nad Labem č. j. 6425/2000-01/02 v mezích námitek uplatněných v žalobě a s těmi se v odůvodnění rozsudku plně vypořádal za použití a výkladu § 32 odst. 2 a 7 zákona o správě daní a poplatků, jakož i § 260 odst. 1 zák. č. 13/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-521/02-02)