# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 50/02

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 50/02
- ECLI: ECLI:CZ:US:2002:3.US.50.02
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 16. 4. 2002
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/svoboda osobní; právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
- Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 302; 2/1993 Sb., čl. 38 odst.2

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Navrhovatel, který se domáhal zrušení napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze, odůvodnil ústavní stížnost tím, že podle jeho přesvědčení označený soud v odvolacím řízení postupoval a rozhodl v rozporu s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na to, že dne 4. října 2001 proběhlo u Vrchního soudu v Praze veřejné zasedání v trestní věci vedené proti němu - jako uprchlému, přičemž byl dne 2. října 2001 ve 23.45 hodin zadržen německou policií na letišti ve Frankfurtu a tím důvody konat proti němu řízení - coby uprchlému, pominuly. Soud mu tak neumožnil vyjádřit se k obvinění a k provedeným důkazům.
Předseda senátu Vrchního soudu v Praze ve svém vyjádření ze dne 15. února 2002 uvedl, že trestní řízení proti stěžovateli - jako uprchlému, bylo vedeno podle příslušných ustanovení trestního řádu, veřejné zasedání proběhlo za účasti jeho obhájce. Proto navrhl, aby byla ústavní stížnost odmítnuta.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného usnesení, navrhovatelem předloženého rozhodnutí Vrchního zemského soudu Frankfurt am Main ze dne 5. října 2001 o jeho vzetí do předběžné vazby, jakož i z obsahu samotného návrhu bylo nepochybně zjištěno, že stěžovatel se i v době veřejného zasedání odvolacího soudu, tj. 4. října 2001, zdržoval v cizině, přičemž nebylo shledáno, že by soud místo jeho pobytu znal a že důvody pro konání řízení proti uprchlému odpadly. Proto postup odvolacího soudu nebyl v rozporu s §302 tr. řádu ani s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-50/02-02)