# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 490/99

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 490/99
- ECLI: ECLI:CZ:US:2000:3.US.490.99
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 26. 9. 2000
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba
- Klíčová slova: vazba/důvody, důkazní nouze
- Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 67 odst.1 písm.a, § 67 odst.1 písm.b, § 33

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností, která co do formálních podmínek splňovala náležitosti stanovené zákonem [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], brojí stěžovatel proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. července 1999 (1 To 618/99), jímž byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení soudce Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. června 1999 (Nt 4233/99), jímž byla prodloužena vazba, kterou stěžovatel vykonával jako obviněný do 6. 10. 1999 a tvrdí, že tímto usnesením došlo k porušení jeho základního práva dle čl. 8 odst. 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 9 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

Ústavní stížnost je nepřípustná.
Ze spisu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 188/99 Ústavní soud zjistil, že pod uvedenou spisovou značkou bylo Ústavním soudem (III. senátem) rozhodováno o ústavní stížnosti stěžovatele P.S., spoluobviněného stěžovatele K.S., když ústavní stížnost P. S. směřovala proti totožnému usnesení Krajského soudu v Ostravě (mimo to i rovněž proti usnesení ze dne 5. února 1999 - 1 To 76/99 a usnesení téhož soudu ze dne
20. října 1999 - 1 To 76/99), a toto rozhodnutí bylo Ústavním soudem zrušeno, a to i stran spoluobviněných P.H., R. N. a K. S., tedy stěžovatele v této ústavní stížnosti. Pokud tedy bylo Ústavním soudem již v ústavní stížnosti jiného stěžovatele rozhodnuto zrušujícím výrokem o tomtéž usnesení, které stěžovatel v posuzovanou ústavní stížností rovněž napadá, odpadl tímto pravomocným rozhodnutím Ústavního soudu zásah orgánu veřejné moci, proti kterému ústavní stížnost stěžovatele míří, a proto Ústavní soud tuto ústavní stížnost posoudil jako nepřípustnou [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], neboť v současné době již neexistuje rozhodnutí, o němž by mohl Ústavní soud rozhodovat.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-490/99-99)