# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 489/2000

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 489/2000
- ECLI: ECLI:CZ:US:2000:3.US.489.2000
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 2. 11. 2000
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: osoba/oprávněná, vlastnictví
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 229/1991 Sb., § 6 odst.1 písm.r

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Navrhovatelka, která se ústavní stížností domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. března 2000, č. j. 30 Ca 164/98-24, odůvodňovala návrh tím, že podle jejího přesvědčení je rozhodnutí nezákonné, vydané v rozporu s č. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a s čl. 90 a 95 odst. 1 Ústavy. Uvedla, že ke zjištění konkrétních důvodů a okolností, za nichž původní vlastník učinil úkon, na základě něhož došlo k přechodu vlastnictví, nebyly provedeny důkazy v dostatečném rozsahu, i když označený soud dne 6. ledna 1998, při zrušení rozhodnutí Okresního úřadu, pozemkového úřadu v Lounech č. j. 271/96-R/3256/92/Typ, doplnění dokazování uložil. Přesto, že tak učiněno nebylo, v řízení o opravném prostředku proti opětovnému rozhodnutí Okresního úřadu, pozemkového úřadu v Lounech, který vyslovil, že stěžovatelka není vlastnicí předmětných nemovitostí, soud toto rozhodnutí potvrdil.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. března 2000, č. j. 30 Ca 164/98-24, zásah do práv, jichž se stěžovatelka v návrhu dovolává, shledán nebyl. Jmenovaný soud se v jeho odůvodnění vypořádal s námitkami, vznesenými v opravném prostředku proti rozhodnutí Okresního úřadu, pozemkového úřadu v Lounech ve věci sp. zn. 560/98-R/3256/92/Typ a ve výkladu ustanovení § 6 odst. 1 zákona o půdě, jakož i v hodnocení skutkových zjištění v souvislosti s § 6 odst. 1 písm. r) zákona o půdě, nepochybil. Pokud jde o rozsah dokazování, nelze přehlédnout, že stěžovatelka se provedení dalších důkazů nedomáhala, s výjimkou výslechu svědka, který však zemřel, a ani v ústavní stížnosti na konkrétní důkaz, který soud neprovedl, nepoukazovala.
Pro výše uvedená zjištění byl návrh shledán neopodstatněným a dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-489/2000-2000)