# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 485/05

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 485/05
- ECLI: ECLI:CZ:US:2005:3.US.485.05
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 30. 9. 2005
- Datum zveřejnění: 18. 12. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu; právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
- Klíčová slova: byt, náhrada
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 38 odst.2; 40/1964 Sb., § 711, § 712

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Ústavní stížností navrhovatel napadl postup shora označeného soudu rozhodujícího o odvolání v jeho občanskoprávní věci s tím, že v něm shledává neodůvodněné průtahy, jimiž se cítí být dotčen ve svém ústavně zaručeném základním právu na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jež nalézá odrazu ve vztahu ke kautelám vztahujícím se k výkonu moci soudní v čl. 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR. Zdůrazňuje taktéž svůj věk a vážný zdravotní stav, poukázal po celkové rekapitulaci vývoje předmětného řízení navrhovatel mimo jiné na to, že mu takto může vzniknout vážná újma (při devítihodinovém jednání v podobné věci u Okresního soudu ve Znojmě utrpěl v prosinci 2003 vážnou srdeční příhodu), pročež se domáhal, aby (I.) Ústavní soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. srpna 2005 sp. zn. 19 Co 91/2005 (jímž bylo předmětné odvolací jednání odloženo na neurčito) a dále navrhl, aby (II.) uložil tamnímu soudu v odvolacím řízení vedeném pod sp. zn. 19 Co 91/2005 jednat. V této souvislosti v naraci návrhu rovněž uvedl, že ve věci již si i na průtahy v intencích ustanovení § 164 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, stěžoval.

Ústavní soud jako orgán veřejné moci, resp. orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) přirozeně vychází a je povinen při výkonu své jurisdikce důsledně vycházet z principu, že co do případů, mezí a způsobů může uplatňovat státní moc jen v zákonném a ústavním rámci (zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, ve spojení s čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR), což je v právním státě nezbytná podmínka pro jakoukoliv legitimní činnost jeho orgánů.
Dle § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný (nestanoví-li citovaný zákon jinak).
Z pohledu splnění formální podmínky přípustnosti (věcného projednání) návrhu, tj. subsidiarity ústavní stížnosti (§ 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů) je třeba konstatovat, že navrhovatel v ústavní stížnosti neuvedl, ani nikterak nedoložil (§ 72 odst. 6 téhož zákona), že by před jejím podáním uplatnil k ochraně jím namítaného porušeného práva procesní prostředek dle § 174a zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů (návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu).
Nedostál tak požadavku vyjádřenému v ustanovení § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (srov. kupř. nálezy ve věcech sp. zn. IV. ÚS 180/04, III. ÚS 75/04, I. ÚS 319/04), přičemž tento závěr promítá se obdobně rovněž ve vztahu ke kasačnímu návrhu směřujícímu vůči shora označenému procesnímu rozhodnutí o odročení odvolacího řízení, a to tím spíše, že stěžované usnesení je rozhodnutím o vedení řízení, jímž není obecný soud v řízení vázán (§ 211 ve spojení s § 170 odst. 2 o. s. ř.) a vůči němuž není přípustné odvolání [§ 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř.].
Pro tyto důvody byla ústavní stížnost v celém rozsahu návrhového žádání podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustná, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. září 2005

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-485/05-05)