# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 470/99

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 470/99
- ECLI: ECLI:CZ:US:2000:3.US.470.99
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 3. 2. 2000
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
- Klíčová slova: daň/základ, akcie, důkazní břemeno
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.2, čl. 11 odst.5; 337/1992 Sb., § 31; 99/1963 Sb., § 350i

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Navrhovatelka se ústavní stížností domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. června 1999, č. j. 31 Ca 177/98-33, s tím, že podle jejího přesvědčení soud při přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové č. j. FŘ/5280/120/97-Ti nepostupoval v souladu s čl. 11 odst. 5, s čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 6 odst. l Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukázala na obsah platebního výměru č. 970000038, kterým jí byla dodatečně vyměřena daň z příjmu právnických osob za rok 1995, a na obsah svého odvolání, v němž se vyjádřila k jednotlivým finančním částkám, jež ovlivnily výši dodatečné daně, zejména pak k částce, vyplývající z ceny za převod akcií. Jestliže jí bylo v odvolacím řízení vyhověno částečně a daň snížena pouze o 602.700,-Kč, pak mělo dojít k nápravě u soudu - ten však v postupu správce daně neshledal rozpor s platnými předpisy a žalobu zamítl, aniž se zabýval důkazem, který stěžovatelka soudu předložila.
Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle č. 10 Ústavy.
Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 31 Ca 177/98-33 zásah do práv, jichž se stěžovatelka dovolává, shledán nebyl. Jak vyplývá z odůvodnění citovaného rozhodnutí, soud se vypořádal s námitkami stěžovatelky, vznesenými v žalobě proti Finančnímu ředitelství v Hradci Králové, a při přezkumu jeho rozhodnutí pak správně vycházel z ustanovení § 250i odst. 1 občanského soudního řádu. Z těchto důvodů byla ústavní stížnost shledána zjevně neopodstatněnou. Pokud stěžovatelka argumentuje čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, tj. absencí plné jurisdikce ve správním soudnictví dle § 250i odst. 1 občanského soudního řádu, nutno konstatovat, že označené ustanovení úmluvy na daný případ nedopadá - princip plné jurisdikce totiž nutno aplikovat v souladu s principem koncentrace řízení, přičemž v předmětné věci krajský soud dospěl k závěru, že jak Finanční ředitelství v Hradci Králové tak i správce daně dali žalobkyni dostatečný prostor pro předložení důkazů, čehož však v řízení před těmito orgány nevyužila.
Pro výše uvedené byl návrh v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnut.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-470/99-99)