# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 468/2000

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 468/2000
- ECLI: ECLI:CZ:US:2001:3.US.468.2000
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 30. 8. 2001
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: osoba/povinná, vlastnické právo/ochrana
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36; 403/1990 Sb., § 10 odst.4

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí soudů, odůvodnil ústavní stížnost tím, že podle jeho přesvědčení byla jimi porušena práva, zaručená čl. 36 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukázal na okolnosti, za nichž jednal a rozhodoval odvolací soud, na hodnocení dědického nároku M. H., dědických nároků po jmenované a po A. H., dále na námitky, k nimž soud nepřihlédl a s nimiž se nevypořádal.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku č. j. 16 Co 31/2000-221 a rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. května 2001, č. j. 20 Cdo 263/2001-249, bylo zjištěno, že jmenovaný soud zamítl dovolání, podané stěžovatelem, když tak rozhodl o posledním prostředku, který zákon k ochraně tvrzených práv poskytuje, a tedy o prostředku, který byl stěžovatelem uplatněn. Jak je zřejmé z obsahu návrhu, ten citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR nenapadá, směřuje proti rozsudkům soudu I. a II. stupně a je třeba uvést, že v době podání ústavní stížnosti šlo o návrh, učiněný před vyčerpáním všech procesních prostředků, když, jak výše uvedeno, tímto posledním prostředkem bylo dovolání (§ 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Pro výše uvedené byl návrh jako nepřípustný odmítnut [§ 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-468/2000-2000)