# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 46/05

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 46/05
- ECLI: ECLI:CZ:US:2005:3.US.46.05
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 14. 3. 2005
- Datum zveřejnění: 17. 12. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu; hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na hmotné zajištění / zabezpečení státem
- Klíčová slova: hmotné zabezpečení, důchod
- Dotčené předpisy: 155/1995 Sb., § 54; 2/1993 Sb., čl. 30

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou, dle na zásilce vyraženého otisku razítka provozovatele poštovních služeb, k poštovní přepravě dne 25. ledna 2005, se stěžovatel s odkazem na blíže rozvedené výhrady a poukazem na tvrzené porušení ústavních kautel zakotvených v čl. 30 odst. 1, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů. Stěžovatel se vyjádřil ve svém podání mimo jiné rovněž potud, že lhůta k podání ústavní stížnosti ve smyslu "ust. § 72 odst. 2 z. č. 182/93 Sb. v platném znění je zachována".

Ze sdělení stěžovatele uvedeného v návrhu, jakož i ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 41 Ca 148/2002 (č. l. 57) se shodně podává, že označený rozsudek tamního soudu byl jeho právní zástupkyni doručen dne 25. listopadu 2004. Podle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Ve smyslu § 63 cit. zák. ve spojení s § 57 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tato lhůta začala stěžovateli plynout dnem 26. listopadu 2004, tj. tento byl jejím prvním dnem a šedesátým dnem tudíž 24. leden 2005. Pokud stěžovatel podal ústavní stížnost k poštovní přepravě - dle právně relevantního údaje plynoucího z otisku razítka pošty - dne 25. ledna 2005, nezbývá než konstatovat, že byla podána po uplynutí zákonem stanovené lhůty. [Stejný závěr by bylo nutno dovodit i v případě jejího počítání, ke kterémuž není z pohledu intertemporálního důvod, dle ust. § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění před novelizací provedenou zák. č. 83/2004 Sb. (tento nabyl účinnosti 1. dubna 2004).]

Výše uvedená lhůta je nepřekročitelná a její marné uplynutí zákon neumožňuje jakkoliv zhojit. Proto Ústavnímu soudu za této situace nezbylo, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh podaný opožděně, tj. po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání, odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-46/05-05)