# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 449/99

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 449/99
- ECLI: ECLI:CZ:US:1999:3.US.449.99
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 9. 12. 1999
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
- Klíčová slova: vlastnické právo/přechod/převod, osoba/oprávněná
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 11; 229/1991 Sb., § 4 odst.2; 60/1951 Sb., čl.

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Navrhovatelka podala dne 11. září 1999 ústavní stížnost, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 28 Ca 183/98-31. Uvedla, že označený soud, který potvrdil rozhodnutí Okresního úřadu České Budějovice, okresního pozemkového úřadu ze dne 27. března 1998, č. j. OPÚ/R-270/98/332/93, podle jejího přesvědčení zasáhl do práva, zaručeného čl. 11 Listiny základních práv a svobod, když jí nebyl přiznán nárok na vydání nemovitostí. Poukázala na okolnosti, za nichž manželé V., jako její právní předchůdci, nemovitosti kupovali a na situaci, za které nedošlo k zápisu jejich vlastnictví do pozemkové knihy.
Podle § 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Z obsahu spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 28 Ca 183/98 zásah do práv stěžovatelky shledán nebyl. Jak vyplývá z rozsudku ze dne 21. května 1999 a jeho přiléhavého a vyčerpávajícího odůvodnění navrhovatelka neprokázala vlastnictví k nemovitostem svých právních předchůdců v rozhodné době, tj. vlastnictví k nemovitostem, k nimž uplatnila tvrzený restituční nárok s poukazem na zák. č. 229/1991 Sb. Soud se také vypořádal s námitkou, vztahující se ke splnění podmínek nezbytných k převodu nemovitostí v době účinnosti zákona č. 60/1951 Sb. a je třeba uvést, že restituční zákon neobsahuje
ustanovení, umožňující zkoumat a hodnotit tyto podmínky, které v rozhodné době pro platnost smlouvy o převodu nemovitostí, a tedy pro nabytí vlastnictví k nim, bylo nutno splnit.
S ohledem na uvedená zjištění byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-449/99-99)