# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 439/99

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 439/99
- ECLI: ECLI:CZ:US:1999:3.US.439.99
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 11. 11. 1999
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení /žádný trestný čin a trest bez (předchozího) zákona
- Klíčová slova: důkaz/volné hodnocení, přestupek, rozhodnutí procesní
- Dotčené předpisy: 140/1961 Sb., § 201; 141/1961 Sb., § 2 odst.5, § 33, § 308; 200/1990 Sb., čl.

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1,
§ 34 odst. 1, 2, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadl stěžovatel pravomocná a doručená rozhodnutí Okresního a Krajského státního zastupitelství v Chrudimi a Hradci Králové (ze dne 9. července 1999 - Zt 739/97 a ze dne 29. července 1999 - 1 KZt 343/99-3) a tvrdil, že jimi obě státní zastupitelství jako orgány veřejné moci porušily jeho ústavně zaručené základní právo dané čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a také to, které plyne z čl. 5 Evropské úmluvy o lidských právech a také to dané čl. 14 odst. 1 Paktu
o občanských a politických právech; toto své tvrzení odůvodnil stěžovatel tím, že státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Chrudimi vydal dnes pravomocné usnesení, jímž bylo rozhodnuto pokračovat v předtím podmíněně zastaveném trestním stíhání a s odkazem na skutkové okolnosti své trestní věci a jejich právní povahu navrhl, aby Ústavní soud svým nálezem obě rozhodnutí označených státních zastupitelství zrušil.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Trestní stíhání pro podezření z trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky
[§ 201 písm. d) tr. z.] bylo proti stěžovateli podmíněně zastaveno rozhodnutím Okresního státního zastupitelství v Chrudimi ze dne 29. května 1997 (Zt 739/97-5) s tím, že konec dvouleté zkušební doby měl nastat dnem 17. června 1997.
Podle zjištění policejních orgánů (DI OŘP ČR v Pardubicích) bylo zjištěno, že stěžovatel byl jako řidič motorového vozidla potrestán pokutou (ve výši 1.000 Kč) za přestupek spáchaný dne 21. května 1999 překročením maximální hranice rychlosti v uzavřené obci.
Tato skutková zjištění vedla státní zastupitelství k závěru, že stěžovatel nesplnil podmínky, pro něž trestní stíhání proti němu bylo zastaveno (§ 308 odst. 1 tr. ř.), a proto rozhodlo v podmínečně zastaveném trestním stíhání proti němu pokračovat.
Pod aspekty těchto skutečností tvrzení stěžovatele pojaté do ústavní stížnosti neobstojí; předně stěžovatel se mýlí, má-li za to, že okolnosti, na které v odůvodnění ústavní stížnosti poukazuje (sub. III 1-3), ať v jednotlivostech či v jejich souhrnu (náhrada škody, absolutorium vysoké školy etc.) v současném stádiu trestního řízení mohou vyvolat stav, který by byl v rozporu se zákonem (§ 2 odst. 5, § 33 odst. 1 tr. ř.); je tomu tak mimo jiné proto, že stěžovatelem napadená rozhodnutí státních zastupitelství nejsou výrokem o vině stěžovatele (čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 al. 2 úst. zák. č. 1/1993 Sb.], o níž bude teprve rozhodováno v následujícím stádiu trestního řízení, v němž pro uplatnění svých tvrzení bude mít stěžovatel dostatek příležitostí. Rozhodnutí státních zastupitelství jako rozhodnutí procesní povahy, jimiž trestní řízení proti stěžovateli nekončí, nemá tak charakter meritorního rozhodnutí, k němuž především (předčasně) námitky stěžovatele by se mohly upínat. Zásady stanoveného postupu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) jako ústavní znaky spravedlivého procesu jsou tak nedotčeny.
Stěžovatelova ústavní stížnost byla proto posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti je dána povahou vyložených důvodů; o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo proto rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je zřejmé.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-439/99-99)