# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 424/99 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: III.ÚS 424/99 - ECLI: ECLI:CZ:US:2000:3.US.424.99 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 16. 3. 2000 - Datum zveřejnění: 30. 10. 2007 - Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek; základní ústavní principy/demokratický právní stát/ukládání povinností pouze na základě zákona - Klíčová slova: nájem, nájemné, důkaz/volné hodnocení - Dotčené předpisy: 151/1997 Sb., čl.; 178/1994 Sb., čl.; 526/1990 Sb., § 1 ## Výrok Ústavní stížnost se odmítá. ## Odůvodnění Řádně a včas podanou ústavní stížností [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona] brojí stěžovatelka proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. května 1999 (25 Cdo 393/99-118), jímž bylo zamítnuto její dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. února 1996 (19 Co 20/96-75), jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 v zamítavé části výroku, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 20. září 1995 (14 C 400/92-56), jímž byla zamítnuta část návrhu stěžovatelky co do částky 68.973,75 Kč s 3% úrokem z prodlení ode dne 6. 11. 1992 do zaplacení, a tvrdí, že obecnými soudy, jako orgány veřejné moci, došlo k zásahu do jejich ústavně zaručených základních práv a svobod dle čl. 36 odst. 1, 2, 4 Listiny základních práv a svobod a dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tvrzené porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelka spatřuje v tom, že obecné soudy nevyhověly v celém rozsahu jí uplatněnému nároku, když žalobou proti obci hlavního města Praha, městská část Praha 10, se domáhala zaplacení částky 78.281,25 Kč s příslušenstvím. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Podstatou ústavní stížnosti stěžovatelky je její polemika se skutkovými a právními závěry obecných soudů, které jsou odlišné od závěrů stěžovatelky a které v řízení před těmito soudy ve svém důsledku znamenaly její částečný neúspěch. Obecné soudy ve svých rozsudcích nároku stěžovatelky vyhověly pouze v části a v části jej zamítly, a to z důvodu, jak je ve svých rozhodnutích vyčerpávajícím způsobem rozvedly (§ 157 odst. 2 o. s. ř.), a proto jim ani z hlediska ochrany ústavnosti nelze nic vytknout. Tvrzení stěžovatelky, že obecné soudy se nezabývaly hodnocením jí předložených důkazů, nebo že nesprávně posuzují právní předpisy upravující náhradu nájemného, není z hlediska posuzované ústavní stížnosti rozhodné, neboť stěžovatelka přehlíží, že Ústavní soud již dříve a opakovaně ve svých rozhodnutích vyložil (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 23/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994), za jakých podmínek je oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů a zejména, že přezkum věcné správnosti či legality rozhodnutí obecných soudů se z jeho pravomoci vymyká (k tomu srov. např. nález ve věci II. ÚS 45/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha 1995). Ústavní soud v posuzované věci nezjistil, že by postupem obecných soudů došlo k porušení zásad spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) tím, že by tyto soudy v rámci hodnocení provedených důkazů a aplikace příslušných zákonných ustanovení hodnocení do svého rozhodnutí nepojaly nebo jinak se s předloženými důkazy zákonným způsobem nevypořádaly. Zásadám v judikatuře Ústavního soudu již dříve vyloženým ústavní stížnost stěžovatelky nevyhovuje a pouhá polemika s právními závěry obecných soudů nemůže naplnit znaky zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky tak, jak jsou tyto zaručeny ústavním pořádkem České republiky nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Ústavní stížnost stěžovatelky je proto zjevně neopodstatněná [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], když její zjevná neopodstatněnost plyne jak z povahy vyložených důvodů, tak, a to především, z ustálené judikatury Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno. O zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnuto, jak z výroku tohoto usnesení je patrno. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-424/99-99)