# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 419/2000

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 419/2000
- ECLI: ECLI:CZ:US:2000:3.US.419.2000
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 11. 10. 2000
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností brojí stěžovatel proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
22. dubna 1998 (39 Co 513/97), jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. ledna 1997 (8 C 65/92), ukládající stěžovateli (v původním řízení žalovanému) povinnost uzavřít s vedlejšími účastníky (v původním řízení žalobci) dohodu o vydání nemovitostí tak, jak byla v žalobě označena a popsána. Ústavní stížnost stěžovatel doplnil následným podáním ze dne 10. 7. 2000, v němž se domáhá také zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. května 2000 (28 Cdo 37/99), kterým bylo odmítnuto jeho dovolání proti označenému rozsudku Městského soudu v Praze. V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že označenými rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo plynoucí z čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť "vlastnické právo všech vlastníků má dle tohoto článku Listiny základních práv a svobod stejný zákonný obsah a ochranu". Ve zbytku stěžovatel tvrdí také porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod, porušení ústavně zaručeného dědického práva dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a konečně také porušení čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, dle něhož "vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu" a dovozuje, že označenými rozhodnutími obecných soudů došlo de iure i de facto "k vyvlastnění majetku bez náhrady".

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Ústavní stížnost může podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem a mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR [§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona].

Ze záznamu kanceláře Ústavního soudu je patrno, že pod sp. zn. IV. ÚS 415/98 je před Ústavním soudem vedena ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn.
39 Co 513/97 a Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 8 C 65/92, takže jde o ústavní stížnost proti rozhodnutím obecných soudů shodným s touto ústavní stížností.

V souladu s ustanovením § 63 zákona se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně použije ustanovení občanského soudního řádu a předpisy vydané k jeho provedení.

Dle ustanovení § 83 o. s. ř. (zák. č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů) brání zahájení řízení tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení (překážka litispendence); protože před Ústavním soudem bylo zahájeno již řízení ve věci ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 39 Co 513/97 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 8 C 65/92, brání toto zahájené řízení tomu, aby před Ústavním soudem bylo vedeno další řízení proti týmž rozsudkům, a proto podaná ústavní stížnost stěžovatele byla posouzena jako nepřípustná [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona] a bylo o ní rozhodnuto odmítavým výrokem.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-419/2000-2000)