# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 418/01 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: III.ÚS 418/01 - ECLI: ECLI:CZ:US:2001:3.US.418.01 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 20. 9. 2001 - Datum zveřejnění: 2. 11. 2007 - Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účastníků řízení, rovnost "zbraní"; právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení /žádný trestný čin a trest bez (předchozího) zákona - Klíčová slova: důkaz/volné hodnocení, důkaz/nezákonný - Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 213; 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 37 odst.3 ## Text rozhodnutí III. ÚS 418/01 Ústavní soud rozhodl dne 20. září 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti M.S., zastoupeného Mgr. R.F., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 3. května 2001, sp. zn. 2 To 189/2001, a rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. ledna 2001, sp. zn. 4 T 217/2000, v trestní věci, t a k t o : Návrh se odmítá . O d ů v o d n ě n í : Návrhem, podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 9. července 2001, se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 3. května 2001, sp. zn. 2 To 189/2001, a rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. ledna 2001, sp. zn. 4 T 217/2000. Rozhodnutími obecných soudů se cítí být dotčen ve svých základních právech a svobodách, vyplývajících z čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Ze spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 4 T 217/2000, jejž si Ústavní soud vyžádal, jakož i z ústavní stížnosti a jejích příloh, bylo zjištěno následující: Ústavní stížností napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, s výjimkou rozhodnutí o náhradě škody v adhézním řízení, uložení trestu propadnutí věci [§ 55 odst. 1 písm. a) tr. zák.] a rozhodnutí o vrácení věci (§ 80 odst. 1 tr. řádu), bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. ledna 2001, sp. zn. 4 T 217/2000, jímž byl stěžovatel uznán vinným trestným činem loupeže podle § 10 odst. 1 písm. a), § 234 odst. 1 tr. zák., trestným činem porušování domovní svobody podle § 10 odst. 1, § 238 odst. 1, 3 tr. zák., a jímž mu byl podle § 234 odst. 1 za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 5 let. Dle názoru stěžovatele namítaného dotčení základního práva na spravedlivý proces, základního práva plynoucího z rovnosti účastníků řízení a základního práva na zákonný trest se obecné soudy dopustily tím, že z trestního spisu nebyly vyřazeny nepřípustné důkazní prostředky (záznamy z odposlechů telekomunikačního provozu a záznamy o podání vysvětlení), dále tím, že porušily zásadu zákazu dvojího přičítání téže skutečnosti při stanovení trestu a konečně tím, že použily jako důkaz úřední záznam, byť tento mohl a měl být nahrazen výslechem policistů, kteří jej pořídili. Dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, jakož i Okresní soud v Olomouci při posuzování předmětné věci respektovaly kautely plynoucí z tr. řádu, respektovaly příslušná procesní ustanovení a konečně svoje rozhodnutí řádně, přiléhavě a vyčerpávajícím způsobem odůvodnily. V této souvislosti Ústavní soud toliko odkazuje na usnesení Okresního soudu v Olomouci, prohlášené v průběhu hlavního líčení dne 22. ledna 2001 (spis Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 4 T 217/2000, č. l. 717), jímž byl zamítnut návrh státního zástupce OSZ provést důkaz záznamem o telefonickém odposlechu z č. l. 309-367, uvedeného soudního spisu. Ústavní soud dále odkazuje na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, v němž je argumentováno výpovědí spoluobžalovaného, učiněnou po sdělení obvinění (č. l. 197), a konečně na provedení důkazu nalézacím soudem úředním záznamem za splnění podmínek, vyžadovaných v ustanovení § 213 odst. 1 tr. řádu. Nevyřazení příslušných dokumentů ze soudního spisu (záznamů z odposlechů telekomunikačního provozu a záznamů o podání vysvětlení) nalézacím soudem, jakkoli jim nebyl přiznán status důkazů, lze považovat za opodstatněné z pohledu v úvahu přicházejících přezkumných řízení. Napadenými rozhodnutími obecné soudy tudíž neporušily jak základní práva na řádný proces (čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny), tak i základní práva plynoucí ze zásady nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege (čl. 39 Listiny). Z těchto důvodů nutno posuzovat návrh stěžovatele na zrušení v ústavní stížnosti napadených rozhodnutí za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 20. září 2001 --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-418/01-01)