# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 417/2000

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 417/2000
- ECLI: ECLI:CZ:US:2002:3.US.417.2000
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 28. 1. 2002
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces; základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
- Klíčová slova: vlastnické právo/přechod/převod, důkazní břemeno
- Dotčené předpisy: 40/1964 Sb., § 101; 496/1990 Sb., § 1 odst.1

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Navrhovatelka se domáhala zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčena na právech, zaručených čl. 11 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Současně uvedla, že uplatnila své právo na dovolání, které proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. května 2000, sp. zn. 13 Co 924/99, podala u Nejvyššího soudu ČR.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. K ústavní stížnosti musí být připojena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu ústavní stížnosti a rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2015/2000 bylo zjištěno, že posledním prostředkem, který zákon k ochraně tvrzeného práva stěžovatelce poskytl, bylo dovolání, jež také stěžovatelka řádně uplatnila. Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 28. listopadu 2001 dovolání zamítl.
Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost napadá rozhodnutí soudu I. a II. stupně a nikoliv rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práv v předmětné věci poskytl, byl návrh jako nepřípustný odmítnut [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění
pozdějších předpisů]. Pro odmítnutí ústavní stížnosti nebyl advokát stěžovatelky vyzýván k odstranění vad předložené plné moci, jejíž obsah neodpovídá § 30 citovaného zákona.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-417/2000-2000)