# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 413/99

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 413/99
- ECLI: ECLI:CZ:US:2000:3.US.413.99
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 23. 3. 2000
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/svoboda osobní
- Klíčová slova: interpretace, daň/nedoplatek
- Dotčené předpisy: 140/1961 Sb., § 147, § 255; 2/1993 Sb., čl. 8 odst.2

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Navrhovatel se ústavní stížností, podanou 19. srpna 1999, domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. června 1999, sp. zn. 12 To 104/99, a Okresního soudu v Benešově ze dne 5. února 1999, sp. zn. 1 T 268/98, s tvrzením, že se jimi cítí dotčen na právech, zakotvených v čl. 8 odst. 2, věta druhá Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že soudům vytýká nesprávný způsob výkladu právní kvalifikace a poukázal na okolnosti, za nichž nebyl schopen plnit své závazky v celém rozsahu a za nichž pak nebyl schopen ani dostát závazkům vůči státu. Vyslovil přesvědčení, že posouzení jeho jednání ve smyslu § 255 trestního zákona a jeho odsouzení je protiústavní a protizákonné.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Jde-li o návrh zjevně neopodstatněný, senát jej, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítne [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Okresního soudu v Benešově sp. zn. 1 T 268/98 a stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. června 1999, sp. zn. 12 To 104/99, zásah do práv navrhovatele shledán nebyl. Odvolací soud se ve svém rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami obžalovaného, napravil pochybení soudu I. stupně v právní kvalifikaci jeho jednání a ve výroku o trestu rozhodl v jeho prospěch, přičemž vyčerpávajícím způsobem odůvodnil použití ustanovení § 255 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona, ve znění zák. č. 290/1993 Sb. Pokud jde o hodnocení důkazů, z něhož soudy obou stupňů vycházely, je třeba uvést, že nebylo učiněno v rozporu s § 2 odst. 6 trestního řádu.
S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-413/99-99)