# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 4125/12

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 4125/12
- ECLI: ECLI:CZ:US:2012:3.US.4125.12.2
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 6. 11. 2012
- Datum zveřejnění: 20. 11. 2012

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

V návrhu, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 29. 10. 2012, navrhovatel požaduje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, neboť jím mělo dojít k "nezákonnému zásahu... do jeho práva na soudní ochranu a na přístup k informacím".

Jak Ústavní soud zjistil z databáze rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (www.nssoud.cz), ústavní stížností napadené rozhodnutí bylo vydáno v právní věci stěžovatele (v řízení před Nejvyšším správním soudem "žalobce") proti žalovanému Senátu Parlamentu České republiky, v řízení o kasační stížnosti stěžovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2012 č. j. 11 A 63/2011 - 23.

Stěžovatel při podání ústavní stížnosti nebyl (a není) zastoupen advokátem [viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] a jeho podání vykazuje i další vady, není připojeno napadené rozhodnutí (srov. zákonné náležitosti návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti dle § 34, § 72 zákona o Ústavním soudu).

Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel vede, se podává, že tento postup (jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti) volí, ačkoli byl opakovaně poučen, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (viz kupříkladu ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. IV. ÚS 424/09, sp. zn. I. ÚS 257/09, sp. zn. III. ÚS 765/09, sp. zn. I. ÚS 787/09, sp. zn. Pl. ÚS 5/09, sp. zn. III. ÚS 291/09, sp. zn. I. ÚS 467/09, sp. zn. I. ÚS 786/09, sp. zn. II. ÚS 3891/11, sp. zn. III. ÚS 3750/12 a desítky dalších).

Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění nedostatku (vady) návrhu; vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.

Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly stěžovateli objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se pak setrvání na požadavku poučení dalšího, pro každé konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Stěžovatel podal u Ústavního soudu již přibližně dvě stovky zpravidla neúplných návrhů, ač byl opakovaně poučován o všech náležitostech ústavní stížnosti a vyzývat jej k odstranění vad v nyní projednávané věci je tudíž zjevně nadbytečné.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud postupoval stejně, jako v případě mnoha předchozích vadných návrhů stěžovatele (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 2235/12, I. ÚS 1639/12, IV. ÚS 2540/12, I. ÚS 2783/12, III. ÚS 3750/12) a za použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu projednávaný návrh bez jednání odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-4125/12-2)