# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 409/01

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 409/01
- ECLI: ECLI:CZ:US:2001:3.US.409.01
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 20. 9. 2001
- Datum zveřejnění: 2. 11. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/nedotknutelnost obydlí; právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení /žádný trestný čin a trest bez (předchozího) zákona
- Klíčová slova: důkaz/volné hodnocení
- Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 2 odst.5, § 2 odst.6

## Výrok

Návrh se odmítá .

## Odůvodnění

Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí soudů, odůvodnil ústavní stížnost tím, že se jimi cítí dotčen na právech zakotvených v čl. 3 odst. 3, čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v čl. 90 Ústavy ČR. Uvedl, že podle jeho přesvědčení soudy v předmětném řízení, vedeném proti jeho osobě, nepostupovaly zákonem stanoveným způsobem, přičemž tento nesprávný postup v hodnocení důkazů a všech okolností případu vyústil v nesprávné rozhodnutí.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 30. května 2000, sp. zn. 3 T 181/99, a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. března 2001, sp. zn. 6 To 737/2001, zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí soudu II. stupně, odvolací soud se vypořádal se všemi námitkami uplatněnými v odvolání a přezkoumal správnost všech výroků napadeného rozsudku soudu I. stupně, jakož i řízení, jež mu předcházelo. Vzhledem k tomu, že stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na hodnocení provedených důkazů, je třeba uvést, že odvolací soud neshledal v postupu Okresního soudu v Chebu rozpor s § 2 odst. 6 tr. řádu. Jestliže z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů a obecné soudy respektují obsah § 2 odst. 6 tr. řádu, nespadá do pravomoci Ústavního soudu do této jejich činnosti v trestním řízení zasahovat.
S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-409/01-01)