# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 406/04

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 406/04
- ECLI: ECLI:CZ:US:2004:3.US.406.04
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 13. 12. 2004
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu; právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo na právní pomoc a tlumočníka; právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
- Klíčová slova: správní soudnictví, azyl
- Dotčené předpisy: 150/2002 Sb., § 37, § 36, § 49; 2/1993 Sb., čl. 38 odst.2; 99/1963 Sb., § 76

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 25. 6. 2004 napadl stěžovatel rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004, čj. 5 Azs 43/2003-38, kterým byla zamítnuta kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 5. 2003, čj. 55 Az 470/2003-21. Posledně uvedeným rozhodnutím byla odmítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 14. 10. 2002, čj. OAM-4309/VL-11-04-2002, jímž byla zamítnuta jako zjevně neodůvodněná dle § 16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb. žádost stěžovatele o udělení azylu a jímž bylo rozhodnuto, že se stěžovateli neuděluje azyl z důvodů nesplnění podmínek uvedených v § 13 odst. 1 a 2 a § 14 cit. zákona; současně jím bylo podle § 28 cit. zákona rozhodnuto, že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování ve smyslu § 91 cit. zákona.

Stěžovatel v ústavní stížnosti, jež byla podána k Ústavnímu soudu dne 25. 6. 2004, uvádí, že v záhlaví označený rozsudek Nejvyššího správního soudu byl doručen jeho právnímu zástupci dne 18. 2. 2004 a že ji podává "za použití" ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti ve smyslu § 42 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, tedy zda daný návrh splňuje formální náležitosti a zda jsou dány podmínky jeho projednání stanovené citovaným zákonem. Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Z údajů v ústavní stížnosti obsažených je zřejmé, že ústavní stížnost byla podána po uplynutí výše uvedené lhůty.

Této skutečnosti si byl stěžovatel vědom, neboť se v ústavní stížnosti dovolává použití ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Dle konstantní judikatury Ústavního soudu se však nejedná o odkaz případný. Dané ustanovení je totiž třeba vykládat pouze ve vztahu k ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a to tak, že umožňuje, aby Ústavní soud přijal ústavní stížnost i tehdy, jestliže nejsou vyčerpány všechny prostředky k ochraně práv. O takový případ se však v dané věci nejedná, neboť stěžovatel procesní prostředky k ochraně svých práv prostřednictvím "správní" žaloby a posléze kasační stížnosti vyčerpal, přičemž citované ustanovení nelze pojímat jako prostředek k "prominutí" či prodloužení lhůty, jejíž délku a běh upravuje kogentní ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu (viz např. usnesení ze dne 19. 9. 1995, sp. zn. IV. ÚS 107/95, publ. in: Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 4, usn. č. 21, a ze dne 26. 3. 1998, sp. zn. III. ÚS 422/97, publ. in: Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 10, usn. č. 22).

Vzhledem k tomu Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh, jenž byl podán po lhůtě stanovené tímto zákonem.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-406/04-04)