# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 404/12

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 404/12
- ECLI: ECLI:CZ:US:2012:3.US.404.12.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 27. 2. 2012
- Datum zveřejnění: 12. 3. 2012

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

I.

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 6. února 2012, se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. června 2011 č. j. 5 Af 20/2011-21-22, jakož i usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. října 2011 č. j. 8 Afs 54/2011-39, a to s odvoláním se na porušení jejích základních práv.

V ústavní stížnosti stěžovatelka Ústavní soud požádala, aby v souladu s článkem 96 Ústavy České republiky připustil v rámci rovného práva v řízení před soudy projednání této ústavní stížnosti bez jejího právního zastoupení advokátem.

II.

Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V souzené věci Ústavní soud shledal, že tomu tak není.

Ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzickým a právnickým osobám ukládá povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti.

V předmětné věci stěžovatelka při podání ústavní stížnosti nebyla a ani nyní není zastoupena advokátem.

Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, které stěžovatelka vede, je přitom již dostatečně poučena o tom, jaké náležitosti zákon pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje (viz např. řízení vedená pod sp. zn. I. ÚS 103/08, II. ÚS 3091/10, sp. zn. III. ÚS 2830/11, sp. zn. I. ÚS 3453/11, dostupná na http://nalus.usoud.cz). Součástí poučení ve věcech sp. zn. III. ÚS 2830/11 a sp. zn. I. ÚS 3453/11 bylo i upozornění na vadu návrhu stěžovatelky spočívající v absenci povinného právního zastoupení stěžovatelky v řízení před Ústavním soudem advokátem.

Ústavní soud pouze pro úplnost dodává, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se s ústavní stížností nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a v zákonné lhůtě, pak se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-404/12-1)