# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 402/01

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 402/01
- ECLI: ECLI:CZ:US:2003:3.US.402.01
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 13. 3. 2003
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/záruka dědění; základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
- Klíčová slova: vlastnické právo/ochrana, právní úkon/neplatný
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 11; 40/1964 Sb., § 37, § 38

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1,
§ 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], brojili stěžovatelé ve své občanskoprávní věci proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. dubna 2001
(27 Co 15/2001, 27 Co 165/2001-128) a tvrdili, že jím bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Stěžovatelé proto navrhli zrušení ústavní stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Praze, jak je vpředu označen.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení (§ 75 odst. 1 zákona).

Podle sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb., o postupu týkajícím se výkladu přípustnosti a lhůty k podání ústavní stížnosti při souběžném podání ústavní stížnosti a mimořádného opravného prostředku, s výjimkou obnovy řízení, platí, že napříště budou soudci a senáty Ústavního soudu vykládány přípustnost a lhůta k podávání ústavní stížnosti,
o které Ústavní soud rozhoduje podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, v případě jejího souběhu s mimořádnými opravnými prostředky s výjimkou obnovy řízení, takto:
1. Ústavní stížnost bude považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
2. Šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti počne běžet dnem doručení rozhodnutí
o mimořádném opravném prostředku, bez ohledu na způsob rozhodnutí o něm. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí.

Ze zjištění Ústavního soudu (č. l. 5 spisu Ústavního soudu) a samotného obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelé napadli rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne
5. dubna 2001 (27 Co 15/2001, 27 Co 165/2001-128) dovoláním.

Za tohoto stavu věci je zřejmé, že za rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, nutno považovat rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o podaném dovolání. Pokud stěžovatelé nevyčerpali poslední prostředek, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona), nemohla být jejich ústavní stížnost věcně projednána, neboť není v souladu s označeným a citovaným sdělením Ústavního soudu přípustná; proto byla posouzena Ústavním soudem jako nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona) a bylo nutno ji odmítnout [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak je patrno z výroku tohoto usnesení.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-402/01-01)