# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 400/01

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 400/01
- ECLI: ECLI:CZ:US:2002:3.US.400.01
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 17. 1. 2002
- Datum zveřejnění: 2. 11. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu; základní práva a svobody/svoboda osobní
- Klíčová slova: důkaz/volné hodnocení
- Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 2 odst.5, § 2 odst.6; 2/1993 Sb., čl. 36

## Výrok

Návrh se odmítá .

## Odůvodnění

Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí, odůvodnil ústavní stížnost tím, že podle jeho přesvědčení soudy v trestním řízení vedeném proti jeho osobě nerespektovaly ustanovení trestního řádu, zejména v § 2 odst. 2, odst. 5 a 6 a tak došlo k zásahu do práv, jež jsou mu zaručena čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 90 a čl. 95 odst. 2 Ústavy. Poukázal na rozsah provedených důkazů a jejich hodnocení s tím, že se soudy nevypořádaly s rozpory ve výpovědi svědků, neprovedly všechny dostupné důkazy, ty které provedeny byly hodnotily neobjektivně a jednostranně a tak nevytvořily spolehlivý podklad či základ pro rozsudek.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 2 T 52/98 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. března 2001, sp. zn. 3 To 17/01, zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Odvolací soud se ve svém rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami uplatněnými stěžovatelem v odvolání, v přiléhavém odůvodnění rozsudku pak vyčerpávajícím způsobem objasnil, proč shledal, že v řízení před Krajským soudem v Ústí nad Labem, byly dodrženy příslušné předpisy trestního řádu a že jmenovaný soud při rozhodnutí o vině obžalovaného vycházel ze skutkového stavu správně zjištěného, na základě důkazů hodnocených jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, tj. tak, jak to ukládá ustanovení § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu. Proto na toto odůvodnění lze v dalším zcela odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-400/01-01)