# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 396/03

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 396/03
- ECLI: ECLI:CZ:US:2003:3.US.396.03
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 11. 12. 2003
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces; základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
- Klíčová slova: škoda/náhrada, promlčení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 40/1964 Sb., § 420, § 106

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí, odůvodnil ústavní stížnost tím, že se jimi cítí dotčen v právech, která jsou zaručena čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod jakož i čl. 81 a čl. 90 Ústavy. Uvedl, že soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se domáhal náhrady škody ve výši 800.000,- Kč, poněvadž škodu žalovaní zavinili a z titulu své odpovědnosti ji měli nahradit. Soud své rozhodnutí odůvodnil opodstatněností námitky promlčení, odvolací soud rozsudek pak jako věcně správný potvrdil. Poněvadž s názorem soudů obou stupňů, týkajícím se počátku běhu promlčecí doby, jakož i právního posouzení vztahů založených smlouvami mezi žalobcem a žalovanými, nesouhlasil, podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, který je zamítl s tím, že závěr soudů o promlčení nároku žalobcem uplatněného je věcně správný.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud ČR se v rozsudku ze dne 29. května 2003 vypořádal se všemi námitkami v dovolání uplatněnými a s poukazem na obsah právního vztahu, založeného smlouvou o správě nemovitostí, na porušení § 15 odst. 1 písm. a) zákona o cenách tím, že při rozúčtování cen tepelné energie pro domácnosti za rok 1994 překročili žalovaní zákonem stanovenou maximální cenu a porušili tak povinnosti ve smyslu 420 obč. zákona, opodstatněně konstatoval, že zaplacením uložené pokuty žalobcem - za porušení zákona o cenách ve vztahu k uživatelům nájemních jednotek, vznikl mezi ním a žalovanými občanskoprávní odpovědnostní vztah, který se řídí, stejně jako s tímto související promlčecí lhůty, občanským zákonem. Pokud jde o počátek běhu promlčecí lhůty k uplatnění práva na náhradu škody, vyplývající z § 106 odst. 1 obč. zákona, zde vyčerpávajícím způsobem odůvodnil počátek této lhůty dnem 7. ledna 1997 - tj. dnem, kdy žalobce pokutu zaplatil a vznikla mu tak majetková újma, tedy škoda.
Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-396/03-03)