# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 392/2000

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 392/2000
- ECLI: ECLI:CZ:US:2000:3.US.392.2000
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 2. 11. 2000
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků; právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: daň/daňová povinnost, důkaz, správní řízení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 36 odst.2; 337/1992 Sb., čl.; 99/1963 Sb., § 157 odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Podanou ústavní stížností, která co do formálních náležitostí splňovala podmínky stanovené zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 4zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], brojí stěžovatel proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. května 2000 (10 Ca 52/2000-71), kterým byla zamítnuta žaloba proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, týkající se jeho rozhodnutí ze dne 3. prosince 1999 (4385/110/1999), jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Finančního úřadu v Třeboni ze dne 6. listopadu 1998 (28658/98/088970/1490), jímž byla stěžovateli dodatečně vyměřena daň z příjmu fyzických osob za rok 1995 ve výši 2,824.521,- Kč, a tvrdí, že "vydáním pravomocného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích a správním řízením v předcházejícím řízení byla porušena jeho základní práva zaručená ústavním zákonem" dle čl. 4, čl. 90 věty 1. Ústavy ČR, "když jeho právu nebyla poskytnuta soudem ochrana". Dále pak stěžovatel v postupu obecného soudu spatřuje porušení čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již dříve ve své judikatuře vyložil, za jakých podmínek a okolností je oprávněn zasáhnout do jurisdikční činnosti soudů obecných, popřípadě jak se tato jeho pravomoc projevuje ve vztahu k důkaznímu řízení před těmito soudy a kdy shledává svoji pravomoc k hodnocení dokazování těmito soudy, a to i ve vztahu k řízení, ve kterém obecné soudy přezkoumávají rozhodnutí správních orgánů (k tomu srov. např. nález ve věci
III. ÚS 61/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3.,
vydání 1., č. 10, Praha 1995).

Ústavnímu soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 úst. zák. č. 1/1993 Sb.) nepřísluší přezkoumávat zákonnost rozhodnutí obecných soudů a správnost právního posouzení věci (k tomu srov. např. nález ve věci II. ÚS 45/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha 1995), a to ani tam, kde stěžovatelem tvrzená "nesprávnost" má spočívat v tom, že obecný soud jako orgán přezkoumávající rozhodnutí vydaná ve správním řízení "neprovedl" přezkoumání správního rozhodnutí, ale "zaštítil flagrantní znásilnění základních ústavních práv navrhovatele hledající u soudu ochranu před nezákonným a dokonce protiústavním procesním postupem správního daňového orgánu". Pokud totiž obecný soud aplikoval ustanovení platného zákona a své rozhodnutí řádným a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, nepřísluší Ústavnímu soudu přezkoumávat hodnocení provedená obecným soudem v rámci jeho rozhodnutí a nelze než konstatovat, že nejde o porušení ustanovení Listiny základních práv a svobod (čl. 36) tam, kde obecný soud své rozhodnutí zakládá na příslušném ustanovení zákona a z aplikace tohoto zákona vychází. Ústavní soud se rovněž neztotožnil s argumenty stěžovatele, spočívajícími v tom, že obecný soud se náležitým způsobem nevypořádal se všemi skutečnostmi uváděnými v žalobě stěžovatele o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu. Z napadeného rozhodnutí Ústavní soud naopak zjistil, že obecný soud zcela vyčerpávajícím způsobem (§ 157
odst. 2 o. s. ř.) své rozhodnutí odůvodnil a vypořádal se v něm se všemi námitkami, na něž stěžovatel v žalobním návrhu poukázal.
V posuzované ústavní stížnosti Ústavní soud neshledal, že by postupem obecného soudu došlo k porušení ustanovení hlavy páté Listiny základních práv a svobod. Obecný soud o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu řádně rozhodl po řádně provedeném řízení a své rozhodnutí zcela vyčerpávajícím způsobem odůvodnil.

Ústavní stížnost stěžovatele byla proto posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti plyne jak z povahy samotných důvodů uplatněných stěžovatelem, tak, a to především, z ustálené judikatury Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno; o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-392/2000-2000)