# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 383/02

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 383/02
- ECLI: ECLI:CZ:US:2002:3.US.383.02
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 16. 7. 2002
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
- Klíčová slova: vlastnické právo/přechod/převod, osoba/oprávněná
- Dotčené předpisy: 87/1991 Sb., § 3 odst.1, § 3 odst.2

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Stěžovatelé, kteří se domáhali zrušení výše označeného rozsudku a současně i rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 29. srpna 2001, sp. zn. 8 C 156/2000, odůvodnili návrh tím, že se jimi cítí dotčeni v právu, zakotveném v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Poukázali na možnost domáhat se vrácení majetku právním předchůdcem žalobkyně, která tvrzený restituční nárok uplatnila, a na právní předpis, který mu tuto možnost dal. Poněvadž ji však využito nebylo, vyslovili přesvědčení, že výklad § 2 odst. 1 písm. c) a § 3 odst. 2 zák. č. 87/1991 Sb. nepřípustně rozšiřuje okruh oprávněných osob a porušuje tím vlastnické právo těch, jejichž vlastnictví by při zákonné aplikaci zák. č. 87/1991 Sb. nebylo dotčeno.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, jímž byl dne 26. února 2002 potvrzen rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 29. srpna 2001, č. j.
8 C 156/2000-129, o povinnosti stěžovatelů uzavřít s žalobkyní dohodu o vydání označených nemovitostí, zásah do práv, kterých se stěžovatelé v návrhu dovolávají, shledán nebyl. Odvolací soud se v odůvodnění rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami uplatněnými žalovanými - pokud jde o splnění podmínky existence státního občanství právního předchůdce žalobkyně i pokud jde o její postavení jako osoby oprávněné dle § 3 odst. 1, 2 zák. č. 87/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Na vyčerpávající odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni lze v dalším zcela odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-383/02-02)