# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 3799/12

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 3799/12
- ECLI: ECLI:CZ:US:2013:3.US.3799.12.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 12. 2. 2013
- Datum zveřejnění: 22. 2. 2013
- Předmět řízení: základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba /zajišťovací koluzní vazba; právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění
- Klíčová slova: vazba/vzetí do vazby, vazba/důvody, odůvodnění
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 8 odst.2, čl. 8 odst.5, čl. 36 odst.1; 141/1961 Sb., § 67 písm.b, § 134 odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým Městský soud v Praze zamítl stížnost stěžovatele proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 31. 8. 2012 sp. zn. 20 Nt 243/2012, kterým byl stěžovatel vzat do vazby podle § 68 odst. 1 trestního řádu (dále jen "tr. ř.") z důvodu podle § 67 písm. b) tr. ř. Stěžovatel je (spolu s dalším obviněným) stíhán pro trestný čin zpronevěry podle § 206 odst. 1 a 5 trestního zákoníku.

Stěžovatel uvádí, že napadené usnesení není náležitě odůvodněno, má obecný obsah, aniž by v něm bylo přihlédnuto ke konkrétním okolnostem případu. Tvrdí dále, že napadené usnesení je nesprávné, neboť se opírá o usnesení o zahájení trestního stíhání, které neobsahuje podstatné náležitosti a je nezákonné. Podle stěžovatele je trestní stíhání proti němu vedeno od počátku nezákonným způsobem, neboť mu nebylo sděleno obvinění. Popis skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání je v rozporu s trestním řádem. Stěžovatel má za to, že je nezákonným způsobem držen ve vazbě, přičemž je takto omezován pouze s odkazem na koluzní důvod vazby jako na jediný vazební důvod.

Pro uvedené se cítí stěžovatel dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech, plynoucích z čl. 8 odst. 1, 2 a 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Proto se domáhá, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí nálezem zrušil a rozhodl o jeho propuštění na svobodu.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti není zpravidla oprávněn zasahovat do rozhodování obecných soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")], k čemuž, jak plyne z dnes již ustálené judikatury, dojde v případě vazebních rozhodnutí zejména tehdy, není-li rozhodnutí o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 1 a násl. Listiny) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku České republiky (srov. např. nálezy sp. zn. III. ÚS 18/96, IV. ÚS 137/2000, II. ÚS 599/01, III. ÚS 121/02, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Tak tomu v posuzované vazební věci stěžovatele není. Ústavní soud konstatuje, že argumentace Obvodního soudu pro Prahu 9 obsažená v odůvodnění usnesení o vzetí do vazby z tohoto pohledu obstojí, resp. pro výrok soudu zakládá ústavně akceptovatelné důvody (§ 134 odst. 2 tr. ř.). Pokud se s ní Městský soud v Praze ztotožnil, potud je současně dle názoru Ústavního soudu (v nezbytném rozsahu) i dostatečnou obsahovou reakcí na námitky, jež jsou formulovány ve stížnosti do rozhodnutí soudu prvního stupně.

Ve smyslu stabilizované rozhodovací praxe Ústavního soudu k naplnění zákonného důvodu vzetí do vazby, a tím i k ústavněprávně udržitelnému jejímu odůvodnění, může v závislosti na individuálních okolnostech konkrétního případu postačovat i určitá objektivní konstelace, která zahrnuje nejen osobu pachatele, ale i všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, včetně stadia vyšetřování (srov. např. nálezy sp. zn. I. ÚS 62/96, II. ÚS 124/97, IV. ÚS 137/2000, III. ÚS 566/03 či usnesení sp. zn. IV. ÚS 1915/11). V intencích tohoto názoru racionálně logická myšlenková konstrukce obecných soudů [opřená o § 67 písm. b) tr. ř.] nevykračuje z argumentačního pole daného rámcem takto požadované objektivní konstelace. Obecné soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích zdůraznily především skutečnost, že k řádnému objasnění věci bude nezbytné vyslechnout celou řadu svědků, kdy v dané věci je namístě obava, že obvinění budou na tyto svědky působit, aby vypovídali v jejich prospěch či jiným způsobem mařit průběh vyšetřování. Odůvodnění Městského soudu v Praze je doplněno i dalšími argumenty (viz str. 4 napadeného usnesení), a lze je považovat za výraz ústavně souladného nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-3799/12-1)