# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 3744/11 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: III.ÚS 3744/11 - ECLI: ECLI:CZ:US:2012:3.US.3744.11.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 31. 1. 2012 - Datum zveřejnění: 14. 2. 2012 - Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně; právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na zákonného soudce - Klíčová slova: exekuce, osoba/oprávněná - Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 38 odst.1, čl. 36 odst.1; 121/2008 Sb., § 10 odst.1 písm.j; 37/1992 Sb. ## Výrok Návrh se odmítá. ## Odůvodnění Usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 5. května 2011 č. j. 58 EXE 499/2011-18 byla nařízena exekuce na majetek navrhovatelky, jejímž provedením soud pověřil soudního exekutora (výrok I. a II. rozhodnutí). K podanému odvolání navrhovatelky Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. října 2011 č. j. 19 Co 444/2011-39 citované rozhodnutí potvrdil. Ve svém odůvodnění se neztotožnil s odvolacím tvrzením, dle něhož zákon neopravňuje asistenta soudce vydat rozhodnutí na úrovni prvostupňového rozhodnutí v dané věci. Předmětná rozhodnutí navrhovatelka napadla ústavní stížností. Tvrdila, že jimi bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených základních práv, zakotvených v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dle jejího přesvědčení vydal-li v daném případě usnesení o nařízení exekuce asistent soudce, je nicotné z důvodu jeho vydání absolutně věcně nepříslušnou osobou. Tento svůj názor navrhovatelka opírá o interpretaci § 10 odst. 1 písm. j) zákona č. 121/2008 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v níž vychází z toho, že asistent soudce je oprávněn provádět úkony v řízení o nařízení exekuce. Tudíž, jak se navrhovatelka domnívá, nikoliv o nařízení exekuce rozhodovat. Tato distinkce, jež je tenorem celého obsahu ústavní stížnosti, vyplývá podle navrhovatelky i z obsahu vyhlášky č. 37/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. V důsledku tohoto svého náhledu navrhla, aby Ústavní soud rozhodl o odkladu vykonatelnosti v záhlaví označených rozhodnutí, následně je nálezem zrušil a aby jí přiznal náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem. Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí. Z těchto důvodů není ani povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy, přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (nálezy sp. zn. III. ÚS 126/04, III. ÚS 303/04, II. ÚS 539/02, IV. ÚS 221/04 a další). Tak tomu ve věci navrhovatelky, která proti vlastnímu obsahu rozhodnutí o nařízení exekuce ani nebrojí, očividně není. Nutno uvést, že na její stížnostní námitky dostatečně reagoval již Krajský soud v Praze v napadeném usnesení, pročež na obsah jeho odůvodnění postačí odkázat. Interpretace jím provedená nevykračuje z rámce aplikovaného práva, je interpretací nestojící v rozporu s obsahem jak právní praxí, tak i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (srov. kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 303/04, III. ÚS 677/07, IV. ÚS 1181/07), přičemž ani není v daném případě projevem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06). Proto Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů], čímž se návrh na odklad vykonatelnosti napadených usnesení stal bezpředmětným. Náhradu nákladů řízení potom navrhovatelce Ústavní soud nepřiznal, neboť k tomu s ohledem na dikci ustanovení § 62 odst. 4 citovaného zákona nebyly dány zákonné podmínky. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-3744/11-1)