# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 3722/12

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 3722/12
- ECLI: ECLI:CZ:US:2013:3.US.3722.12.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 13. 3. 2013
- Datum zveřejnění: 20. 3. 2013
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: příslušnost/věcná
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 9 odst.3 písm.r

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností napadeným usnesením rozhodl Vrchní soud v Praze (k návrhu Krajského soudu v Praze) ve věci žaloby stěžovatele proti žalované OPTI-UPS Czech, s. r. o., o zaplacení 12 000 EUR s příslušenstvím tak, že k jejímu projednání a rozhodnutí "jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy", neboť bylo jednou žalobou uplatněno více nároků se samostatným skutkovým základem, z nichž žádný nepřevyšuje částku 100 000 Kč; jejich celková výše z hlediska aplikace § 9 odst. 3 písm. r) bod 6 o. s. ř. význam nemá.

Ve včas podané ústavní stížnosti stěžovatel toto rozhodnutí napadá tvrzením, že jím došlo k porušení práva na spravedlivý proces, zásady rovnosti a předvídatelnosti soudního rozhodnutí, jakož i právní jistoty, což je dle jeho názoru dáno tím, že "dříve" existovala konstantní judikatura krajských soudů opačná, a rozdílně judikuje v této otázce Vrchní soud v Praze a Vrchní soud v Olomouci prý dosud.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].

Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., lze usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti odůvodnit jen odkazem na příslušné ustanovení tohoto zákona.

Ústavní soud tak v dané věci činí; rozhodným ustanovením je § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a důvody jeho užití spočívají prima facie v tom, že napadené rozhodnutí je - v rovině podústavní - očividně správné, a stěžovatelova argumentace je do roviny ústavněprávní (stejně tak zřejmě) neposouvá; co do "právní jistoty" a "předvídatelnosti" ostatně sám stěžovatel poukazuje na "usměrňující" a napadenému rozhodnutí souladné usnesení téhož soudu ze dne 18. 11. 2010 č. j. Ncp 2505/2010-14, uveřejněné pod č. 66/2011 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.

Ústavní soud proto ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle ohlášeného ustanovení (bez jednání) usnesením odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-3722/12-1)