# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 368/2000

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 368/2000
- ECLI: ECLI:CZ:US:2000:3.US.368.2000
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 27. 9. 2000
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: Ustanovení městské části opatrovníkem v občanském soudním řízení
- Klíčová slova: opatrovník
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 2 odst.3; 418/1990 Sb., § 14 odst.2; 99/1963 Sb., § 29 odst.2

## Právní věta

souladu s § 14 odst. 2 zákona č. 418/1990 Sb. , o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, je městská část povinna vykonávat veřejnou správu v rozsahu stanoveném právními předpisy; pokud zákon ( občanský soudní řád ) umožňuje soudu jako orgánu veřejné moci určit (uložit) městské části vykonávat práva a povinnosti, které vyplývají z jejího postavení, pak takovýto postup soudu nelze považovat za postup, kterým by bylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod, neboť využití zákonných oprávnění obecným soudem nemůže zakládat protiústavnost takovéhoto rozhodnutí.

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňovala formální podmínky stanovené zákonem [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], brojí stěžovatelka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. dubna 2000
(5 Cmo 214/2000-18), jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 20. ledna 2000 (40 Cm 7/2000-12), kterým byla stěžovatelka ustanovena opatrovníkem v občanskoprávním řízení a tvrdí, že napadeným usnesením byla porušena ustanovení čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky a ustanovení čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod; porušení označených článků Listiny základních práv a svobod a Ústavy České republiky spatřuje stěžovatelka v tom, že obecné soudy ji nutí konat něco (vykonávat funkci opatrovníka), co ona sama odmítá a nechce vykonávat.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Senát v ústním jednání a bez přítomnosti účastníků návrh, který je zjevně neopodstatněný, usnesením odmítne [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona].

Z e samotné ústavní stížnosti vyplývá, že nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, jichž se stěžovatelka dovolává. Oba obecné soudy postupovaly v souladu s ustanovením zákona (§ 29 odst. 2 o. s. ř. a § 14 odst. 2 zák. č. 418/1990 Sb.) a pokud tento zákon interpretovaly ústavně souladným způsobem, nelze v takovém postupu obecných soudů spatřovat protiústavní zásah do základních práv a svobod stěžovatelky. V souladu s citovaným ustanovením § 14 odst. 2 zák. č. 418/1990 Sb. je stěžovatelka povinna vykonávat veřejnou správu v rozsahu stanoveném právními předpisy, pokud zákon (občanský soudní řád) umožňuje soudu, jako orgánu veřejné moci, určit (uložit) stěžovatelce povinnosti vykonávat práva a povinnosti, které vyplývají z jejího postavení účastníka v řízení před obecnými soudy, pak takovýto postup soudu nelze považovat za postup, kterým by bylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky neboť využití zákonných oprávnění obecným soudem nemůže zakládat protiústavnost takovéhoto rozhodnutí.

Pro takto rozvedené důvody byl rozhodnout, jak ve výroku tohoto usnesení je uvedeno [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-368/2000-2000)