# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 367/04

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 367/04
- ECLI: ECLI:CZ:US:2004:3.US.367.04
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 16. 12. 2004
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení; právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: důkaz/volné hodnocení
- Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 2 odst.6; 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon o Ústavním soudu) a i co do jiných formálních požadavků ve shodě s tímto zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 6 zákona o Ústavním soudu], po předložení úplných kopií napadených rozhodnutí na základě výzvy Ústavního soudu (§ 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu), napadl stěžovatel ve své trestní věci usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. března 2004 (11 Tdo 315/2004) a jemu předcházející odsuzující rozhodnutí obecných soudů [usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. srpna 2003 (7 To 70/2003-146) a rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 4. listopadu 2002 (1 T 228/2002-120)] a tvrdil, že mu bylo v řízení před obecnými soudy upřeno právo na spravedlivý a řádný proces a došlo k porušení čl. 36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy ČR.

Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 4. listopadu 2002 (1 T 228/2002-120), ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. srpna 2003 (7 To 70/2003-146), byl stěžovatel uznán vinným trestným činem znásilnění (§ 241
odst. 1 tr. zák.). Tohoto trestného činu se podle skutkových zjištění obecných soudů dopustil tím, že v noci z 6. 10. 2001 na 7. 10. 2001 v místě trvalého bydliště v domě čp. 18 v Čenkovské ulici v Třešti proti vůli a přes zjevný fyzický odpor vykonal soulož s manželkou Ing. I. K.. Za to byl podle § 241 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon mu byl postupem podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Současně byl podle § 228 odst. 1 tr. ř. zavázán k povinnosti zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, Okresní pojišťovně Jihlava, škodu ve výši 5.042,- Kč.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podal stěžovatel dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. března 2005 (11 Tdo 315/2004) odmítnuto [§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.]. Dovolací soud dospěl k závěru, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ust. § 265b tr. ř.

Ve své ústavní stížnosti stěžovatel uvádí - stručně shrnuto - že odsuzující rozhodnutí obecných soudů spočívají na nesprávném posouzení skutku a tyto soudy nesprávně hodnotily jednotlivé důkazy. Tvrdí, že byly zamítány důkazy, jimiž chtěl prokázat účelovost trestního oznámení poškozené. Tyto důkazy byly bezdůvodně zamítnuty soudem I. stupně a před hlavním líčením šla z kanceláře soudce právní zástupkyně poškozené a sám soudce. Stěžovatel se domnívá, že jeho bývalá manželka vše zinscenovala, neboť chtěla z rozvodu získat maximální majetkový prospěch a trestní oznámení podala v době, kdy odmítl přistoupit na její požadavky. Zdůrazňuje, že šlo o pohlavní styk mezi manžely, nikoliv o znásilnění. Stěžovatel následně polemizuje se skutkovými zjištěními obecných soudů. Navrhl, aby Ústavní soud rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Jihlavě, jak jsou vpředu označena, zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Na tomto místě je nutno zdůraznit, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto mu nepřísluší přezkoumávat zákonnost či dokonce věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci II. ÚS 45/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 5, Praha 1995). Jeho zásah do rozhodovací činnosti obecných soudů je vázán na splnění jistých podmínek (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 23/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994), jež však v dané věci shledány nebyly.

K polemice stěžovatele s hodnocením důkazů provedených obecnými soudy, zvláště pak soudem nalézacím, se sluší konstatovat, že pokud jde o hodnocení důkazů, z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že obecné soudy (Okresní soud v Jihlavě a Krajský soud v Brně) postupovaly zcela ve shodě se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 tr. ř.) a není tedy v daných souvislostech v pravomoci Ústavního soudu podle jeho ustálené judikatury "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením (se závěry z nich vyplývajícími) sám neztotožňoval (k tomu srov. např. nález ve věci IV. ÚS 23/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 28, Praha 1994).

Napadená rozhodnutí Okresního soudu v Jihlavě, Krajského soudu v Brně a Nejvyššího soudu ČR, jak jsou vpředu označena, jsou ústavně konformním způsobem odůvodněna a obecné soudy se v nich postačujícím způsobem vypořádaly s obhajobou stěžovatele a s tvrzeními, která uplatnil ve svém odvolání a dovolání; z odůvodnění odsuzujících rozhodnutí pak vyplývá, že na základě řádně zjištěného skutkového stavu věci vyvodily obecné soudy v souladu s ústavní zásadou nezávislosti soudní moci (čl. 81, čl. 82 Ústavy ČR) právní názor o vině stěžovatele, který má ve skutkových zjištěních oporu, a tento svůj závěr v souladu se zákonem odůvodnily (§ 125 odst. 1, § 134 odst. 2 tr. ř.); pod aspektem ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) nelze proto obecným soudům nic vytknout.

Z odůvodnění napadených rozhodnutí Okresního soudu v Jihlavě a Krajského soudu v Brně, jak jsou vpředu označena, rovněž nevyplývá, že by právní závěry obecných soudů byly v extrémním rozporu s učiněnými skutkovými zjištěními obecných soudů, které by byly příčinou porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu a spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 84/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 34, Praha 1995), nýbrž tyto závěry o vině naopak z provedeného dokazování vyplývají. Rozsah provedeného dokazování se jeví rovněž jako postačující pro rozhodnutí o vině stěžovatele. Okresní soud v Jihlavě řádně zdůvodnil, proč neprovedl stěžovatelem navržené důkazy. Závěr o vině není založen pouze na výpovědi poškozené, ale je opřen i o výpověď nestranné svědkyně MUDr. M. K., která vypověděla, že se jí stěžovatel při ošetření poškozené k znásilnění spontánně doznal (jmenovaná lékařka byla přivolána matkou stěžovatele do jeho domu). Tvrzení stěžovatele v ústavní stížnosti jsou spíše nesouhlasem s právním názorem obecných soudů o jeho vině a tedy s věcnou správností odsuzujících rozhodnutí obecných soudů, což však - jak již bylo řečeno - Ústavnímu soudu přezkoumávat v těchto souvislostech nepřísluší. Závěry plynoucí z tohoto posouzení, tzn. zda se obžalovaný (stěžovatel) uznává vinným nebo zda se obžaloby zprošťuje, jsou totiž součástí nezávislého rozhodování (čl. 81 a čl. 82 Ústavy ČR) a pouhé odsouzení stěžovatele samo o sobě nelze považovat za porušení jeho základních práv a svobod.

V souvislosti s tvrzením stěžovatele, že obecné soudy neprovedly jím navržené důkazy, se sluší konstatovat, že obecné soudy nemají povinnost provést všechny důkazy, které jsou navrženy, jestliže rozsah dokazování z jiných důkazních pramenů je dostatečný (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 61/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 10, Praha 1995), jak tomu v dané věci bylo.

Z takto rozvedených důvodů Ústavní soud neshledal, že by v dané věci došlo k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele, ústavní stížnost byla proto posouzena jako zjevně neopodstatněná. Její zjevná neopodstatněnost je pak dána povahou vývodů ústavní stížnosti a konstantní judikaturou Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno. Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-367/04-04)