# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 3635/16

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 3635/16
- ECLI: ECLI:CZ:US:2017:3.US.3635.16.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 7. 2. 2017
- Datum zveřejnění: 28. 2. 2017
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/uplatnění nároku na náhradu škody a zadostiučinění; procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva
- Klíčová slova: stížnost
- Dotčené předpisy: 169/1999 Sb., § 28, § 78; 82/1998 Sb.

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatel domáhal vyslovení protiústavnosti v záhlaví uvedeného postupu Vězeňské služby České republiky a uložení zákazu pokračovat v porušování jeho ústavních práv.

2. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny procesní předpoklady kladené na takový návrh zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Shledal však, že ústavní stížnost, jinak tyto požadavky splňující, je nepřípustná.

3. Ústavní soud zdůrazňuje, že ve své judikatuře přísně ctí zásadu subsidiarity řízení o ústavní stížnosti. Ta se mimo jiné projevuje v tom, že ústavní stížností lze brojit proti zásahu orgánu veřejné moci, k jehož nápravě není příslušný žádný jiný orgán a jakékoliv "dvojkolejné" rozhodování je tedy z povahy institutu ústavní stížnosti vyloučeno.

4. K ochraně práv vězňů ve stěžovatelem uvedených oblastech výkonu trestu odnětí svobody slouží celá řada právních prostředků. Mezi nejdůležitější nástroje přímé nápravy patří instituty stížnosti řediteli věznice a dozoru státního zástupce nad výkonem trestu podle ustanovení § 28 a 78 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (srov. např. usnesení ze dne 4. 10. 2011 sp. zn. III. ÚS 1780/11). Zmínit lze i ne dosud zcela jednotně posuzovanou možnost správních soudů zasahovat v oblasti ochrany práv osob ve výkonu trestu (srov. kupř. rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 16/2014-40 a 9 Aps 18/2013-25).

5. Pokud jde o náhradu újmy či škody již způsobených zásahy do práv stěžovatele, musí stěžovatel nejprve vyčerpat prostředky v řízení podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.

6. Z ústavní stížnosti přitom nevyplývá, že by stěžovatel jakýkoliv z těchto prostředků využil k ochraně svých práv, čímž staví Ústavní soud do role jediné a první instance, která by měla o jeho stížnostech rozhodovat. Ústavní stížnost proto nesplňuje podmínky ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

7. Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-3635/16-1)