# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 352/02

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 352/02
- ECLI: ECLI:CZ:US:2003:3.US.352.02
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 19. 3. 2003
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo na právní pomoc a tlumočníka
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 38 odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Původně formálně vadným podáním, označeným jako "stížnost pro porušení zákona", podaným osobně Ústavnímu soudu dne 4. června 2002, a následně doplněným podáním jeho právní zástupkyně tak, že formální vady původního podání byly odstraněny, napadl stěžovatel pravomocný rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. prosince 2001
(17 Co 463/2001-282) a tvrdil, že jím, jako rozhodnutím odvolacího soudu, bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu (čl. 38 Listiny základních práv a svobod); podle odůvodnění ústavní stížnosti k porušení tohoto práva došlo jednak tím, že jmenovaný soud přes jeho omluvu jednal v jeho nepřítomnosti, jednak také tím, že jej "nepoučil ve smyslu platných ustanovení občanského soudního řádu", čímž jej uvedl do situace, v níž jako "laik nedokázal věc přesně řádně posoudit, zejména pokud jde o povinnost tvrzení a důkazní břemeno". Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud rozhodnutí obecného soudu, jak vpředu je označeno, svým nálezem zrušil a současně požádal, aby vykonatelnost jím napadeného rozhodnutí obecného soudu byla odložena.

Stěžovatel podal v dané věci rovněž dovolání; dovolací řízení bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. prosince 2002 (25 Cdo 2329/2002-362) zastaveno.

Ústavní stížnost je opožděná.

Ústavní stížnost lze podat za splnění dalších formálních podmínek ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy stěžovateli bylo doručeno rozhodnutí o posledním prostředku, který mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 2 al. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona); rozsudek obecného soudu, proti němuž ústavní stížnost směřuje vešel do právní moci dnem 23. ledna 2002 a stěžovateli byl doručen dne 22. ledna 2002
(č. l. 8 spisu Ústavního soudu).

Jestliže stěžovatel Ústavnímu soudu ústavní stížnost (osobně) doručil dne
4. června 2002, je zřejmé, že zákonem stanovenou lhůtu k jejímu podání, která skončila dnem 22. března 2002 nedodržel a založil tak procesní překážku bránící případnému dalšímu postupu.

Zmeškání takto zákonem stanovené lhůty pro podání ústavní stížnosti nelze prominout. Argumentace stěžovatele ust. § 75 odst. 2 písm. b) zákona v tomto směru je proto nepřípadná, neboť toto ustanovení připouští toliko výjimečné neodmítnutí ústavní stížnosti, pokud nebyly vyčerpány procesní prostředky.

Z důvodů takto rozvedených bylo o stěžovatelově ústavní stížnosti rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno, aniž by se pro nedostatek důvodů jevila potřeba zvlášť rozhodovat o stěžovatelově návrhu na odklad vykonatelnosti jím napadeného rozhodnutí.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-352/02-02)