# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 35/2000

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 35/2000
- ECLI: ECLI:CZ:US:2002:3.US.35.2000
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 20. 3. 2002
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: byt/vyklizení, nájem, právní úkon/obsah
- Dotčené předpisy: 40/1964 Sb., § 39, § 686, § 717, § 3

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1,
§ 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka ve své občanskoprávní věci pravomocný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. října 1999
(25 Co 529/99-88) a tvrdila, že jmenovaný soud tímto rozhodnutím porušil její ústavně chráněné právo plynoucí z čl. 11 Listiny základních práv a svobod; podle odůvodnění ústavní stížnosti k porušení označeného (ústavně zaručeného) práva došlo tím, že jmenovaný obecný soud, jako soud odvolací, "učinil právní a skutkové závěry, které nemají oporu v provedených důkazech a jsou v rozporu se zákony i ustálenou judikaturou, a tak omezil její vlastnické právo nad míru stanovenou zákonem". Stěžovatelka proto navrhla, aby Ústavní soud rozhodnutí obecného soudu II. stupně, jak vpředu je označeno, svým nálezem zrušil.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Podle zjištění Ústavního soudu (č. l. 7) napadla stěžovatelka rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, o němž Nejvyšší soud ČR, jako soud dovolací, (rozsudkem ze dne
29. ledna 2002 - 26 Cdo 560/2000-107) rozhodl tak, že rozsudek odvolacího soudu a spolu s ním též (jemu předcházející) rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne
16. dubna 1999 (7 C 54/99-11) zrušil a věc vrátil obecnému soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Za této procesní situace, kdy ústavní stížností napadené rozhodnutí obecného soudu bylo v rámci obecného soudnictví nadřízeným soudem zrušeno, a právně již neexistuje, nemůže být předmětem přezkumu Ústavním soudem; ústavní stížnost, směřující proti neexistujícímu rozhodnutí, posoudil Ústavní soud jako nepřípustnou (§ 75 odst. 1 per analog. zákona), a jako o takové o ní rozhodl odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-35/2000-2000)