# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 3493/20

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 3493/20
- ECLI: ECLI:CZ:US:2021:3.US.3493.20.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 6. 1. 2021
- Datum zveřejnění: 1. 2. 2021

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Ústavnímu soudu byl dne 15. 12. 2020 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který však není možné považovat za řádný, jelikož má řadu procesních a obsahových nedostatků [§ 34 ve spojení s § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Z návrhu zejména není patrno, čeho se navrhovatel v tomto řízení domáhá, neobsahuje ústavněprávní argumentaci a navrhovatel není pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (§ 30, § 31 zákona o Ústavním soudu). K ústavní stížnosti nebylo rovněž doloženo (případné) napadené rozhodnutí (§ 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).

2. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad návrhu, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny ve vztahu ke stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli zásadu, že se na Ústavní soud nelze obracet jinak než v zastoupení advokáta, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení jako neefektivní a formalistické.

3. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že navrhovatel podal v minulosti již několik desítek ústavních stížností, a proto si musí být povinnosti právního zastoupení před Ústavním soudem dobře vědom [z poslední doby srov. např. usnesení ze dne 18. 11. 2020 sp. zn. II. ÚS 2844/20 (rozhodnutí Ústavní soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz/)]. Navrhovatel byl o této skutečnosti, jakož i o případných následcích neodstranění vytčené vady, v minulosti opakovaně poučen.

4. Navrhovatel je ze stejného důvodu rovněž obeznámen i s tím, že řízení před Ústavním soudem nepodléhá soudnímu poplatku a že pro něj přichází v úvahu toliko určení advokáta podle § 18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, za kterýmžto účelem se navrhovatel musí sám obrátit na Českou advokátní komoru. V ústavní stížnosti vyjádřené žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce, jakož i prodloužení lhůty k doplnění ústavní stížnosti, jsou bezpředmětné a účelové (srov. usnesení ze dne 18. 4. 2019 sp. zn. IV. ÚS 1264/19 či usnesení ze dne 17. 12. 2019 sp. zn. IV. ÚS 3999/19).

5. Vzhledem k výše řečenému, aniž by znovu vyzýval navrhovatele k odstranění vad podání, se proto Ústavní soud uchýlil k přiměřené aplikaci § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-3493/20-1)