# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 3355/18

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 3355/18
- ECLI: ECLI:CZ:US:2019:3.US.3355.18.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 30. 4. 2019
- Datum zveřejnění: 16. 5. 2019
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti (dílčímu) procesnímu rozhodnutí
- Klíčová slova: příslušnost/místní
- Dotčené předpisy: 99/1963 Sb., § 85, § 243c odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 3. 10. 2016 č. j. 18 C 97/2016-72 vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Berouně. Městský soud v Praze (dále jen městský soud"), však usnesením ze dne 8. 12. 2016 č. j. 25 Co 462/2016-89 usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že místní nepříslušnost Obvodního soudu pro Prahu 4 se nevyslovuje. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 č. j. 33 Cdo 2415/2018-214 bylo stěžovatelovo dovolání proti usnesení městského soudu odmítnuto dle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. s tím, že směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

3. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.

4. Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Zásada subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat, respektive nahrazovat. V návaznosti na zásadu subsidiarity platí, že řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze zhojit jiným způsobem.

5. V posuzované věci nutno poukázat na fakt, že ústavní stížnost byla podána za situace, kdy v řízení nebylo dosud vydáno konečné rozhodnutí ve věci. Usnesení, kterými bylo rozhodováno o místní příslušnosti soudu, nejsou rozhodnutími, jimiž by se řízení končilo a kterými by byly otázky v něm posuzované rozsouzeny. Z těchto důvodů zde nejsou dána pravomocná rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jež by byla schopna sama o sobě zasáhnout do základních práv a svobod osob. Jde o rozhodnutí, která nejsou způsobilá být předmětem ústavněprávního přezkumu (podobně viz např. usnesení ze dne 7. července 2008 sp. zn. III. ÚS 556/08 či ze dne 28. dubna 2016 sp. zn. IV. ÚS 310/16).

6. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud považuje ústavní stížnost za nepřípustnou a podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-3355/18-1)