# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 324/12

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 324/12
- ECLI: ECLI:CZ:US:2012:3.US.324.12.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 23. 2. 2012
- Datum zveřejnění: 29. 2. 2012
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: žaloba/na plnění, dokazování, důkaz/volné hodnocení, odůvodnění
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 120, § 132, § 80 písm.b, § 157 odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ve své ústavní stížnosti stěžovatelé navrhli zrušení shora označených rozsudků vydaných v řízení o zaplacení 255.000,- Kč s příslušenstvím. Podle stěžovatelů obecné soudy jejich věc nesprávně posoudily, na základě zjištěného skutkového stavu dospěly k nesprávnému právnímu názoru, v řízení neprovedly řádné dokazování a napadená rozhodnutí nejsou odůvodněna v souladu se zákonem. Svou polemiku s rozhodnutími uzavřeli tvrzením, že postupem obecných soudů došlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Napadená rozhodnutí jsou dle stěžovatelů také v rozporu s čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR.

Po přezkoumání napadených rozsudků dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Její podstatou je opětovná polemika stěžovatelů se skutkovými zjištěními a právními závěry obecných soudů.

Tvrzení stěžovatelů o rozporu uvedených rozsudků se zákonem a judikaturou a o jejich protiústavnosti neodpovídá skutečnosti, což vyplývá z jejich obsahu. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Mělníku zamítl žalobu stěžovatelů, kterou se domáhali proti žalované zaplacení 255.000,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Potvrdil přitom právní závěr soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti smlouvy o nájmu nebytových prostor uzavřené mezi účastníky řízení před obecnými soudy. Okresní i krajský soud řádně a srozumitelně objasnily i své další právní závěry ohledně posouzení otázky bezdůvodného obohacení a nedostatku aktivní věcně legitimace stěžovatele 2. a 3. Obecné soudy obou stupňů vyšly z dostatečně zjištěného skutkového stavu a vyvodily právní závěry, které náležitě a pečlivě odůvodnily. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení základních práv stěžovatelů, není v jeho kompetenci, aby přehodnocoval závěry okresního a krajského soudu v konkrétních detailech sporu. V jednotlivostech lze odkázat na podrobná odůvodnění napadených rozhodnutí a není třeba z nich zde cokoli opakovat či zdůrazňovat. Pokud stěžovatelé nesouhlasí se závěry obecných soudů, nezakládá to automaticky odůvodněnost ústavní stížnosti.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-324/12-1)