# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 321/2000

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 321/2000
- ECLI: ECLI:CZ:US:2000:3.US.321.2000
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 20. 10. 2000
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce; základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
- Klíčová slova: privatizace, smlouva
- Dotčené předpisy: 87/1991 Sb., § 2 odst.3; 92/1991 Sb., § 47, § 15, § 1

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Navrhovatelka, která se domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. března 1999, sp. zn. 25 Co 360/98, mj. uvedla, že proti označenému rozhodnutí uplatnila řádně a včas, jako mimořádný opravný prostředek, dovolání, o němž rozhodoval Nejvyšší soud ČR. Poněvadž ten na pravomocném rozsudku odvolacího soudu nic nezměnil, napadá stížností rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. března 1999.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, jeho kopie pak musí být k ústavní stížnosti připojena. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 4, § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu návrhu, rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. dubna 2000, č. j.
29 Cdo 1886/99-153, a Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. března 1999, č. j.
25 Co 360/98-125, bylo zjištěno, že odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že byla dána přípustnost dovolání dle § 238 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. dubna 2000 o zamítnutí dovolání je tedy pravomocným rozhodnutím o posledním prostředku, který byl zákonem k ochraně práva navrhovatelce poskytnut.
Poněvadž ústavní stížnost nesměřuje proti rozhodnutí, jež má na mysli ustanovení § 72 odst. 1, 2 a 4 zákona o Ústavním soudu, byl návrh jako nepřípustný odmítnut [§ 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-321/2000-2000)