# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 3183/10

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 3183/10
- ECLI: ECLI:CZ:US:2010:3.US.3183.10.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 2. 12. 2010
- Datum zveřejnění: 14. 12. 2010
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: příslušnost/místní
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 177 odst.2, § 88 písm.c

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností stěžovatelka navrhuje zrušení v záhlaví označených usnesení, neboť má za to, že jejich vydáním došlo k porušení jejích základních práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z ústavní stížnosti a z kopií přiložených rozhodnutí vyplývá, že Krajský soud v Českých Budějovicích potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh stěžovatelky na přenesení místní příslušnosti ve věci řízení o jejím návrhu na změnu úpravy styku otce s nezletilým a o návrhu otce na změnu výchovy nezletilého.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti rekapituluje průběh řízení a tvrdí, že v daném případě byly splněny podmínky ustanovení § 177 odst. 2 OSŘ, podle kterého může příslušný soud přenést svou příslušnost na jiný soud, jestliže je to v zájmu nezletilého. Zatímco obecné soudy dospěly k závěru, že podmínky uvedeného ustanovení nejsou naplněny, stěžovatelka tvrdí opak a požaduje na Ústavním soudu, aby napadená rozhodnutí zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podstatou ústavní stížnosti je polemika stěžovatelky s rozhodnutími, která jsou co do svého závěru výkladem norem procesního práva, k jehož přezkoumávání není Ústavní soud oprávněn. Výjimku představují situace, kdy obecné soudy zasáhnou do ústavně zaručeného práva svévolným rozhodnutím či jiným vybočením z obecných principů spravedlnosti. K takovému zásahu však v dané věci nedošlo.

Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí zdůraznil skutečnost, že dle jeho názoru není v zájmu nezletilého, aby byla přenesena místní příslušnost, jestliže dosud není pravomocně skončeno řízení o návrhu matky na změnu úpravy styku otce s nezletilým, ve kterém byly již provedeny důkazy, které by měl soud je provádějící také vyhodnotit. Odvolací soud pak v odůvodnění svého usnesení podrobně vysvětlil, jaké důvody jej vedly k potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně, a vypořádal se se všemi námitkami stěžovatelky. V podrobnostech nelze než odkázat na odůvodnění napadených rozhodnutí, z nichž vyplývají důvody, pro které obecné soudy dospěly k závěru, že přenesení místní příslušnosti v dané věci není v zájmu nezletilého. Ústavní soud nezjistil nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny.

Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy obou stupňů svá rozhodnutí korektně opřely o příslušná ustanovení občanského soudního řádu a napadená rozhodnutí nezakládají důvod pro jeho kasační zásah.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-3183/10-1)