# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 3130/19

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 3130/19
- ECLI: ECLI:CZ:US:2019:3.US.3130.19.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 1. 10. 2019
- Datum zveřejnění: 14. 10. 2019

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 25. 9. 2019, navrhl stěžovatel zrušení v záhlaví uvedených usnesení, neboť má za to, že mu jimi byl odepřen přístup k soudu a porušeno jeho základní právo na spravedlivé projednání věci nestranným soudem v přiměřené době.

2. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2019 č. j. 62 Co 206/2019-38 bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 4. 2019 č. j. 42 C 256/2017-33, kterým posledně uvedený soud nepřiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků a zastavil řízení o jeho návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů.

3. Stěžovatel podal ústavní stížnost, aniž by byl zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci podle § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Jde o vadu návrhu, která brání jeho projednání.

4. Podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.

5. Ústavní soud ve své ustálené rozhodovací praxi nicméně zdůrazňuje, že v řízení o ústavních stížnostech není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Za situace, kdy je dán spolehlivý předpoklad o tom, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem, se jeví setrvání na požadavku vždy nového, z hlediska obsahu však stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

6. Z úřední činnosti Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal již mnohokrát ústavní stížnosti trpící stejnou vadou a na tuto skutečnost byl opakovaně upozorňován s poučením, že neodstranění vady ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí ústavní stížnosti (srov. řízení ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 1628/14, III. ÚS 3058/18 a IV. ÚS 3061/18). Přesto však stěžovatel nadále volí postup, kterým přehlíží zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti.

7. Z tohoto důvodu Ústavní soud opětovně nevyzýval stěžovatele k odstranění výše uvedené vady návrhu a za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o odmítnutí jeho ústavní stížnosti.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-3130/19-1)