# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 311/99

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 311/99
- ECLI: ECLI:CZ:US:1999:3.US.311.99
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 9. 12. 1999
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: lhůta/hmotněprávní, katastr nemovitostí/záznam, katastr nemovitostí/vklad
- Dotčené předpisy: 265/1992 Sb., čl.; 40/1964 Sb., § 101, § 517; 99/1963 Sb., § 132

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Návrhem, podaným 24. června 1999, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. dubna 1999, č. j. 10 Ca 9/99-30, a Okresního soudu v Děčíně ze dne 27. října 1998, č. j. 14 C 2198/97-19. Uvedl, že podle jeho přesvědčení označenými rozsudky bylo porušeno jeho základní právo zaručené Ústavou, když soudy vyhověly žalobě na určení vlastnictví k nemovitostem, které byly předmětem kupní smlouvy, uzavřené dne 22. dubna 1994, když i po vznesené námitce promlčení dospěly k závěru, že došlo platně k odstoupení od smlouvy a určily, že žalobce je vlastníkem označených nemovitostí.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Jde-li o návrh zjevně neopodstatněný, senát jej, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítne [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížnosti, rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 27. října 1998, č. j. 14 C 2198/97-19, a Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. dubna 1999, č. j. 10 Co 9/99-30, nebylo zjištěno pochybení soudů při aplikaci ustanovení § 80 písm. c) občanského soudního řádu, § 48 odst. 1 a § 517 odst. 1 občanského zákona a nebyl shledán ani zásah do práv stěžovatele, zakotvených v čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
S ohledem na lhůtu, v níž měl stěžovatel plnit, a den, kdy došlo věřitelem k odstoupení od smlouvy, soudy k námitce promlčení, vznesené stěžovatelem, nepřihlédly důvodně.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-311/99-99)