# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 3042/24 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: III.ÚS 3042/24 - ECLI: ECLI:CZ:US:2025:3.US.3042.24.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 22. 4. 2025 - Datum zveřejnění: 4. 6. 2025 - Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/právo vlastnit a pokojně užívat majetek obecně; právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění - Klíčová slova: trestní řízení, náklady řízení, advokát/odměna, advokátní tarif, odůvodnění - Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 11 odst.1; 141/1961 Sb., § 151, § 150 odst.1, § 134 odst.2; 177/1996 Sb. ## Výrok Ústavní stížnost se odmítá. ## Odůvodnění I. Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu, se stěžovatelka domáhá, aby byly zrušeny v záhlaví označená rozhodnutí s tvrzením, že jimi byly porušeny čl. 1, čl. 2, čl. 3 odst. 1 a 3, čl. 4, čl. 10 odst. 1 a odst. 2, čl. 11 odst. 1 a odst. 3, čl. 26 odst. 1 a odst. 3, čl. 28 a čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1, čl. 8, čl. 13, čl. 14, čl. 17 a čl. 18 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva"), čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, čl. 1, čl. 2, čl. 3, čl. 4, čl. 9 odst. 3, čl. 10, čl. 15 odst. 1, čl. 81, čl. 82 odst. 1, čl. 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky, čl. 1 a čl. 4 Evropské sociální charty, čl. 23 odst. 2 a 3 Všeobecné deklarace lidských práv, čl. 14 a čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl. 5 a čl. 7 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. 2. Ústavní stížností napadeným usnesením potvrdil vrchní soud usnesení krajského soudu, kterým byla stěžovatelce přiznána odměna a náhrada hotových výdajů zvoleného obhájce v trestním řízení ve výši 293 421,10 Kč, resp. zamítnuta co do další požadované částky 822 883,40 Kč včetně DPH. II. Argumentace stěžovatelky 3. Stěžovatelka nesouhlasí s tím, jak krajský soud určil její odměnu a náhradu hotových výdajů, ani s tím, jak se s jejími argumenty vypořádal vrchní soud v napadeném usnesení. Zpochybňuje závěry soudů týkající se počtu přiznaných úkonů právní služby, jejich délky, účelnosti či možnosti zvýšení odměny za úkon až na trojnásobek. 4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti opětovně argumentuje ve prospěch jí vypočtené odměny a hotových výdajů. Uvádí, že u řady úkonů měla být odměna zvýšena na trojnásobek (složitost věci, porady s klientem ve večerních hodinách či o víkendu), tvrdí účelnost všech vykázaných úkonů, specifikuje délku jejich trvání a další okolnosti, tvrdí nároky na stravné tam, kde nebylo přiznáno, rozporuje závěry soudů o tom, že některé vykázané úkony (např. 432 400 Kč za studium spisu z CD nosiče v bydlišti obviněného) nelze uznat. 5. Navrhuje provést "dokazování ve věci ke všem výše citovaným položkám", tj. k jednotlivým zpochybněným úkonům právní služby. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je sama advokátkou a splňuje tak požadavek na zastoupení účastníků v řízení před Ústavním soudem (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015, sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15). Ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není povolán k přezkumu aplikace podústavního práva, a nezasahuje proto do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem. Jeho zásah je namístě až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody. 8. K otázce nákladů řízení, resp. odměn za právní zastoupení se Ústavní soud navíc dlouhodobě staví velmi rezervovaně (srov. též stanovisko ze dne 5. 3. 2025, Pl. ÚS-st. 60/24, bod 34). Přestože se spor o náhradu nákladů řízení může dotknout majetkové sféry účastníka řízení, nedosahuje zpravidla intenzity porušení základních práv nebo svobod. Ústavní soud při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před soudy podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě, podrobuje ji omezenému ústavněprávnímu přezkumu a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, zejména zjistí-li extrémní rozpor s principy spravedlnosti nebo bylo-li zasaženo i jiné základní právo (srov. např. nález ze dne 12. 5. 2004, sp. zn. I. ÚS 653/03). 9. Soudy své závěry zdůvodnily podrobně a dostatečně a na jejich závěry lze odkázat. Obě rozhodnutí jsou přezkoumatelná, z žádného pohledu je nelze považovat za excesivní, či svévolná, umožňující v důsledku případnou ingerenci Ústavního soudu. Podstata ústavní stížnosti spočívá ve věcné polemice s tím, jak soudy aplikovaly podústavní právo (zde dokonce podzákonný předpis - advokátní tarif). 10. Přestože vrchní soud shledal pochybení krajského soudu, došlo k němu ve prospěch stěžovatelky. Vzhledem k § 150 odst. 1 trestního řádu však nemohl vrchní soud shledané nesprávnosti k tíži stěžovatelky korigovat. 11. Ústavní rozměr věci stěžovatelka dokládá odkazem na nálezy Ústavního soudu, ty se však ve vztahu k odměnám obhájců v trestním řízení týkaly otázky, zda lze nahlížení do spisu během přípravného řízení považovat za samostatný úkon právní služby. To v dané věci nebylo sporné. Stěžovatelce byl úkon spočívající v nahlížení do spisu uznán. Z uvedených nálezů nelze dovodit důvodnost nároků, které vznáší stěžovatelka. 12. Ústavní soud tak uzavírá, že po zhodnocení argumentace obsažené v ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí, nemůže přisvědčit stěžovatelce, že by napadená rozhodnutí porušila její ústavně zaručená práva. 13. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-3042/24-1)