# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 300/07

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 300/07
- ECLI: ECLI:CZ:US:2007:3.US.300.07
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 6. 3. 2007
- Datum zveřejnění: 18. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení; právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
- Klíčová slova: soudce/podjatost, soudce/vyloučení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 38 odst.1; 209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.1; 141/1961 Sb., § 30 odst.1, § 55 odst.1 písm.f

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností napadl stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že se jimi cítí být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech plynoucích z čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Dle odůvodnění návrhu mělo dojít k zásahu do uvedených kautel tím, že se obecné soudy jednak nedostatečně vypořádaly s námitkami stěžovatele ve vztahu k jím rozporované protokolaci, a dále nesprávně posoudily tvrzení o podjatosti soudce Mgr. Davida Otevřela, projednávajícího jeho trestní věc. S poukazem na tyto v naraci návrhu blíže rozvedené a v řízení před stížnostním soudem předtím předestřené výhrady se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud předmětná rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu napadených rozhodnutí zásah do práv, jichž se stěžovatel dovolával, shledán nebyl. Z těchto se dostatečným a přezkoumatelným, tj. ústavně souladným, způsobem podává, čím jsou založeny co do relevantních úvah jejich rozhodovací důvody, o něž se přesvědčení soudů, resp. výrokový výsledek jejich rozhodnutí opírá (čl. 1 odst. 1 ve spojení s čl. 82 odst. 1, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR). Adekvátně reagují na námitky stěžovatele, pročež postačí na obsah jejich odůvodnění odkázat, když jeho opakování by bylo zjevně formálním. Toliko k námitce podjatosti, vycházeje z posouzení kontextuálního, Ústavní soud dodává, že ani z jeho pohledu postup soudce v konkrétní věci stěžovatele ve spojení s tím, že na něj bylo podána žaloba opřená o příslušná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ač v návaznosti na vytýkanou procesní činnost, nezakládá bez dalšího jeho vyloučení z projednávání a rozhodování věci; to v situaci, kdy ani on sám dle vlastního vyjádření uvedenou skutečnost způsobem, který naznačuje stěžovatel, nikterak nevnímá.

Pro takto nahlíženou povahu stížnostních bodů Ústavní soud posléze návrh stěžovatele mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. března 2007

Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-300/07-07)