# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 3/01

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 3/01
- ECLI: ECLI:CZ:US:2001:3.US.3.01
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 8. 3. 2001
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
- Klíčová slova: daň/osvobození
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 4 odst.1, čl. 11 odst.5; 357/1992 Sb., § 20 odst.6 písm.e, § 9 odst.1 písm.a; 513/1991 Sb., čl.

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatel, který se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí, odůvodnil ústavní stížnost tím, že se jimi cítí dotčen na právech, která jsou zaručena čl. 4 odst. 1 a čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že vyměření daně z převodu nemovitosti částkou 225.000 Kč považuje za nesprávné. Poukázal na znění § 118 obch. zák., podle něhož mělo být postupováno poté, co převedl svůj obchodní podíl společníka na jinou osobu, a na ustanovení § 20 odst. 6 písm. e) zák. č. 357/1992 Sb., v platném znění, podle něhož byly nadále dány podmínky pro osvobození od placení předmětné daně.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Ostravě (22 Ca 561/99-53), jímž bylo přezkoumáno rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 25. února 1998, zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud postupoval v souladu s § 250i odst. 1 a § 249 odst. 2 občanského soudního řádu, ve svém rozhodnutí se vypořádal s námitkami stěžovatele uplatněnými v žalobě a pochybení v jeho výkladu a použití § 20 odst. 6 písm. e) zák. č. 357/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, stejně jako § 115 odst. 1 obch. zák. shledáno nebylo. Poněvadž odůvodnění rozsudku ze dne 30. října 2000 je přiléhavé a vyčerpávající (§ 157 odst. 2 o. s. ř.), lze na ně odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2
písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-3/01-01)