# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 2997/09 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: III.ÚS 2997/09 - ECLI: ECLI:CZ:US:2009:3.US.2997.09.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 9. 12. 2009 - Datum zveřejnění: 6. 1. 2010 - Klíčová slova: Policie České republiky - Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 157a; 150/2002 Sb., § 82; 500/2004 Sb., § 175 ## Výrok Ústavní stížnost se odmítá. ## Odůvodnění I. Stěžovatel svým podáním, které Ústavní soud obdržel dne 20. 11. 2009, podal ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci ve smyslu ust. § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a domáhá se toho, aby Ústavní soud nálezem vyslovil, že (podle doslovné citace): "1/ Příslušníci Policie ČR neměli právo vstoupit do bytu Ing. B. V. (jediný majitel), neb k tomu od něj nedostali svolení a žádné jiné okolnosti nesvědčily o nutnosti jejich zásahu. 2/ Příslušníci Policie ČR neměli právo ohrožovat namířenými zbraněmi Ing. B. V. v jeho bytě dne 19. 12. 2008 v době od 10,00 do 10,45, včetně jeho vícehodinového zadržení (do 02,30 dne 20. 12. 2008). 3/ Příslušníci Policie ČR neměli právo zadržovat Ing. B. V. po podání vysvětlení, tj. od cca 14,00 dne 19. 12. 2008. 4/ Příslušníci Policie ČR měli povinnost dne 19. 12. 2008 poskytnout Ing. B. V. aspoň tekutiny, již po šesti hodinách zadržení, aby nedošlo k jeho zdravotnímu zkolabování v cca 20 hodin. 5/ Příslušníci Policie ČR mají zákonnou povinnost příslušně reagovat na opakované písemné podněty Ing. B. V. ve věci ztráty jeho osobního majetku v minimální ceně 40 tisíc korun ze dne 19. 12. 2008. 6/ Příslušník Policie ČR nprap. J. S. měl vyslechnout svědky navrhované stěžovatelem dne 25. 2. 2009. 7/ Příslušník Policie ČR nprap. J. S., jako dřívější blízký spolupracovník výše uvedených zasahujících policistů, se měl sám vyloučit pro podujatost při řešení záležitosti Ing. B. V." V odůvodnění ústavní stížnosti popisuje stěžovatel skutkové okolnosti, za nichž, podle jeho názoru, mělo dojít k jím tvrzenému nesprávnému postupu Policie České republiky. Mělo se tak stát ve dnech 16. 11. a 19. 11. 2008 poté, co po rodinném slovním a fyzickém incidentu, ke kterému došlo mezi ním na jedné straně a jeho manželkou Y. V. a synem R. V. na straně druhé, přivolala jeho manželka do jeho bytu policisty z Místního oddělení Praha - Malá Strana. Jak vyplývá z odůvodnění ústavní stížnosti a ze stěžovatelem přiložených listin, bylo ve věci tohoto domácího incidentu vedeno policejními orgány šetření u Obvodního oddělení Policie ČR, Místního oddělení Praha - Malá Strana pod č. j. ORI-37066-1/PŘ-2008-12, jehož výsledkem bylo zahájení trestního stíhání stěžovatele pro trestný čin neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 249a tr. zákona. Trestní stíhání bylo vedeno Službou kriminální policie a vyšetřování Obvodního ředitelství policie Praha 1 pod č. j. ORI-19641-32/TČ-2008-001179-1. V této trestní věci podal státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 pod sp. zn. 1 ZT 405/2008 na stěžovatele dne 27. 3. 2009 obžalobu u Obvodního soudu pro Prahu 1. Z ústavní stížnosti není patrno, v jakém stadiu se toto trestní stíhání nalézá. Stěžovatel zmiňuje, že na postup policistů při vyřizování této záležitosti si opakovaně stěžoval u ředitele Obvodního ředitelství policie Praha 1 (č. j. ORI-5103/ČJ-2009-001157-S), ředitele Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy (č. j. KRPA-22174/ČJ-2009-009001-S073), u Policejního prezidia ČR (č. j. PPR-15737-1/ČJ-2009-99VK), u ministra vnitra (č. j. KRPA-22174/ČJ-2009-009001-073) a u předsedy vlády (Úřad vlády ČR č. j. 16079/09-OSV), přičemž všechny tyto stížnosti byly odmítnuty jako nedůvodné. II. Předtím, než může Ústavní soud přistoupit k meritornímu projednání návrhu a posouzení jeho odůvodněnosti, musí nejprve zkoumat, zda jsou splněny všechny formální předpoklady a podmínky stanovené v zákoně č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Žádná z těchto podmínek pro podání ústavní stížnosti není v tomto případě splněna, což je zřejmé prima facie. Stěžovatel, který je zastoupen advokátem, projevuje stylem a obsahem svého návrhu a formulací petitu naprosté nepochopení institutu ústavní stížnosti a poslání ústavního soudnictví. O tom svědčí již ta samotná skutečnost, že v ústavní stížnosti dokonce ani neuvádí, která ústavně zaručená práva měla být podle jeho názoru porušena. Námitky stěžovatele směřují zčásti proti chování a postupu policistů při provádění služebních zákroků, opírajících se o právní režim stanovený zákonem o Policii ČR (zák. č. 273/2008 Sb., resp. dříve platný zák. č. 283/1991 Sb.), zčásti proti postupu policistů v postavení orgánů činných v trestním řízení, upravenému v trestním řádu. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že v zásadě není oprávněn zasahovat do postupu orgánů činných v trestním řízení a jiných orgánů veřejné moci, neboť není orgánem průběžného dozoru nad zákonností jejich postupu. K zásahu Ústavního soudu na základě ústavní stížnosti podané fyzickou či právnickou osobou ve smyslu čl. 87 písm. d) Ústavy a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu může dojít jen tehdy, shledá-li Ústavní soud, že pravomocným rozhodnutím nebo jiným zásahem orgánů veřejné moci bylo porušeno ústavně zaručené základní právo nebo svoboda stěžovatele. Ústavní soud ve své judikatuře vždy zdůrazňoval výjimečný a subsidiární charakter ochrany poskytované Ústavním soudem na základě řízení o ústavní stížnosti podle citovaných ustanovení. V dané věci není stěžovatelem ani tvrzeno, natožpak doloženo, že stěžovatel před podáním ústavní stížnosti vyčerpal řádně všechny právní prostředky, které má podle právního řádu k dispozici. Pokud jde o probíhající trestní řízení, jsou takovými prostředky např. žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu a státního zástupce podle ust. § 157a tr. řádu a veškeré řádné opravné prostředky, které nabízí trestní řád. Postup policistů, opírající se o zákon o Policii ČR, lze m.j. přezkoumávat postupem stanoveným ve správním řádu (ust. § 175 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu upravuje také soudní řád správní (ust. § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů). S posláním Ústavního soudu jako ochránce ústavnosti se neslučuje, aby - pouze na základě stěžovatelem neurčitě a nepřesně popsaného skutkového děje - prováděl minuciózní skutkové šetření a obstarávání podkladů a důkazů pro své rozhodnutí. Povinnost tvrdit a prokázat namítané porušení ústavně zaručených základních práv a svobod zatěžuje stěžovatele, který je v řízení zastoupen profesionálně kvalifikovaným advokátem. Ze zásady subsidiarity plyne, že ústavní stížnost lze podat jako prostředek ultima ratio až po vyčerpání všech ostatních prostředků právní ochrany. S ohledem na výše uvedené, aniž by se zabýval meritem věci a dále se vyjadřoval k odůvodněnosti podání, Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d), písm. e) zákona o Ústavním soudu, jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný a jako návrh nepřípustný. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-2997/09-1)