# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 2963/09

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 2963/09
- ECLI: ECLI:CZ:US:2009:3.US.2963.09.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 15. 12. 2009
- Datum zveřejnění: 6. 1. 2010
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na soudní přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správy
- Klíčová slova: správní soudnictví, dokazování, daňové řízení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.2; 150/2002 Sb.

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Formálně bezvadným návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatelka napadla v záhlaví označený rozsudek Nejvyššího správního soudu, jímž byla zamítnuta její kasační stížnost směřující proti tamtéž citovanému a ústavní stížností rovněž napadenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, kterým tamní soud zamítl žalobu směřující vůči přesně označenému rozhodnutí správce daně.

Stěžovatelka tvrdila, že těmito rozhodnutími obecných soudů došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 36 odst. 1, 2, čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Toto své přesvědčení odůvodnila jednak tím, že v dané záležitosti rozhodující soudy nerespektovaly závazné rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 425/01, dle něhož nelze přihlédnout k nezákonně získanému důkazu, což je v něm s ohledem na právní a skutková specifika daného případu blíže vyloženo. Dále namítla, že v nynějším rozhodnutí nerespektoval Nejvyšší správní soud právní názor vyslovený ve svém předchozím rozsudku ze dne 31. ledna 2008 sp. zn. 8 Afs 149/2007. Poté, co podrobně rozvedla svou argumentaci, o níž se tyto její námitky opírají, stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Z pohledu ústavněprávního dle názoru Ústavního soudu argumentace Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Hradci Králové obstojí. Interpretace relevantního právního rámce, kterou obecné soudy učinily, je interpretací nestojící v rozporu s obsahem jak právní praxí, tak i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 303/04, III. ÚS 677/07, IV. ÚS 1181/07), přičemž ani není v daném případě výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06).

Z důvodu obsahu logicky přesvědčivě vybudovaného pregnantního odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu, v němž jsou dostatečně artikulovány argumenty připínající se k námitkám obsaženým v ústavní stížnosti (č. l. 130-133), nejsou dány podmínky ani pro aplikaci zásad vyplývajících z odkazovaného nálezu Ústavního soudu (ve stávající fázi řízení rozporovaná svědecká výpověď není důkazem, na němž rozhodovací důvody orgánů veřejné moci jakkoliv spočívají), jakož ani namítaného rozsudku Nejvyššího správního soudu (nyní nastolený skutkový a právní stav umožnil relevantní odlišení, v odůvodnění napadeného rozsudku vyložené) a nahlíženo z tohoto aspektu jim nelze situaci stěžovatelky připodobnit (totéž lze vztáhnout i k obecným tezím vysloveným v nálezech sp. zn. IV. ÚS 121/01 a I. ÚS 71/95, jichž se stěžovatelka s poukazem na respektování práva na spravedlivý proces v širší rovině dovolávala).

V důsledku uvedeného byl posouzen návrh stěžovatelky jako zjevně neopodstatněný a mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-2963/09-1)