# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 29/97

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 29/97
- ECLI: ECLI:CZ:US:2000:3.US.29.97
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 20. 12. 2000
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1,
§ 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka pravomocný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. září 1996 (18 Co 390/96-47) a tvrdila - stručně shrnuto - že tímto rozhodnutím jmenovaný obecný soud jako soud odvolací porušil ustanovení čl. 1,
čl. 3, čl. 4 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod; podle podrobného odůvodnění ústavní stížnosti k porušení těchto práv došlo - opět stručně shrnuto - tím, že ústavní stížností napadené rozhodnutí odvolacího soudu "porušuje především rovnost účastníků řízení", a proto a také v důsledku vadného právního názoru (nesprávným výkladem zákona č.
87/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů) vytváří situaci, v níž se zákon o mimosoudních rehabilitacích ocitá v rozporu s ústavním pořádkem republiky; stěžovatelka proto, též s odkazem na nález Ústavního soudu vydaný ve věci Pl. ÚS 24/96 (publ. in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 6., vydání 1., č. 133, Praha 1997 a ve Sbírce zákonů č. 2/1997 Sb.), navrhla, aby Ústavní soud rozhodnutí obecného soudu, jak vpředu je označeno, svým nálezem zrušil.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Podle zjištění Ústavního soudu (č. l. 4 spisu Ústavního soudu) stěžovatelka proti rozsudku, proti němuž směřuje posuzovaná ústavní stížnost, podala dovolání, o němž Nejvyšší soud jako soud dovolací rozsudkem ze dne 31. října 2000 (28 Cdo 2278/2000-67) rozhodl tak, že oba předcházející rozsudky obecných soudů zrušil a věc vrátil s vyloženým právním názorem Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu I. stupně k dalšímu řízení (č. l. 5 a 7 spisu Ústavního soudu).

Za této procesní situace, v níž pravomocný rozsudek obecného soudu byl v rámci obecného soudnictví zrušen, a proto jako takový právně neexistuje, důvod jeho přezkumu Ústavním soudem zanikl; stěžovatelčina ústavní stížnost byla proto posouzena jako nepřípustná a o ní jako takové bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-29/97-97)