# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 2890/10

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 2890/10
- ECLI: ECLI:CZ:US:2010:3.US.2890.10.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 4. 11. 2010
- Datum zveřejnění: 8. 11. 2010
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: výživné
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 94/1963 Sb., § 85, § 96; 99/1963 Sb., § 132

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Včas a řádně podanou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označených rozsudků vydaných v řízení o snížení výživného, a tvrdí, že jimi bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

Z obsahu ústavní stížnosti a z přiložených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s postupem soudů při rozhodování o jeho návrhu na snížení výživného pro jeho nezletilého syna. Stěžovatel rekapituluje své námitky, které předložil v předchozím řízení, a tvrdí, že obecné soudy nezohlednily snížení jeho majetkových a výdělkových poměrů, které jednoznačně vyplývalo z předložených přiznání k dani z příjmu. Postupu obecných soudů dále vytýká nesprávnou interpretaci a aplikaci zákona o rodině a tvrdí, že obecné soudy odůvodnily svá rozhodnutí skutečnostmi a výpočty, které vykazují rozporuplnost s listinnými důkazy.

Po přezkoumání ústavní stížnosti a napadených rozsudků Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout byť jen pochybnost o ústavní konformitě napadených rozhodnutí. Ústavní soud není další instancí v systému obecného soudnictví a není jeho úkolem zabývat se případným porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého jednotlivého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručeného normami ústavního pořádku.

V této souvislosti je zapotřebí připomenout, s odkazem na ustálenou judikaturu, že je zásadně věcí obecných soudů, aby hlediska pro určení výživného, stanovená v § 96 zákona o rodině, uváděly v život aplikací v jednotlivých případech. Ústavní soud není další superrevizní instancí v systému obecných soudů, která by snad měla napravovat stěžovatelem tvrzená pochybení, tedy přehodnocovat rozhodnutí obecných soudů o jeho návrhu na snížení výživného, a tak přehodnocovat výši výživného stanoveného obecnými soudy pro jeho nezletilé dítě.

Ústavní soud neshledal stěžovatelovy námitky vůči postupu obecných soudů důvodnými. Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, soud prvního stupně i soud odvolací při rozhodování o návrhu stěžovatele na snížení výživného postupovaly v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o rodině a občanského soudního řádu. Své závěry oba soudy řádně, srozumitelně a logicky odůvodnily a Ústavní soud nezjistil, že by napadenými rozsudky došlo k porušení stěžovatelových základních práv. Není účelné opakovaně reagovat na všechny argumenty v ústavní stížnosti uvedené za situace, kdy se jimi obecné soudy již dostatečně zabývaly.

Ústavní stížnost je tedy zjevně neopodstatněná. Proto ji Ústavní soud, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-2890/10-1)