# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 2875/14

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 2875/14
- ECLI: ECLI:CZ:US:2014:3.US.2875.14.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 16. 10. 2014
- Datum zveřejnění: 7. 11. 2014
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: exekutor, exekuce, procesní postup
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 120/2001 Sb., § 54 odst.1; 99/1963 Sb., § 266 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

I.

V ústavní stížnosti, kterou Ústavní soud obdržel dne 27. 8. 2014, stěžovatel ad B) návrhu, Ing. Mikuláš Durňák [dále jen "stěžovatel ad B)"] k objasnění okruhu účastníků řízení před Ústavním soudem uvádí, že je jednatelem společnosti MIDUR holding, s. r. o., dodává však, že ústavní stížnost za tento subjekt nepodává ani nepověřil JUDr. Josefa Klofáče jejím zastupováním v řízení před Ústavním soudem. Tuto společnost uvedl v rubru ústavní stížnosti pouze proto, že je uvedena i v záhlaví napadeného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. července 2014 č. j. 72 Co 341/2014-55. Ústavní soud proto pokládá za navrhovatele pouze stěžovatele ad B).

Stěžovatel ad B) tvrdí, že obě v záhlaví usnesení označená rozhodnutí podle jeho názoru porušila jeho ústavně zaručená práva a svobody, konkrétně čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2, odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatel ad B) v ústavní stížnosti napadá jednak postup soudního exekutora JUDr. Milana Suchánka, Exekutorský úřad Praha 9 (dále jen "soudní exekutor"), který odmítl stěžovatelův návrh na odložení exekuce nařízené usnesením Obvodním soudem pro Prahu 4 ze dne 23. 4. 2014 č. j. 66 EXE 1271/2014-11 s odůvodněním, že návrh neobsahuje všechny náležitosti, aniž stěžovatele vyzval k odstranění vad návrhu a jeho doplnění.

Porušení výše uvedených základních práv se údajně dopustil i Městský soud, jestliže stěžovatelem napadené usnesení soudního exekutora potvrdil.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že povinnost navrhovatele jako povinného v exekučním řízení doložit návrh na odložení výkonu exekuce všemi nezbytnými doklady není v ustanovení § 266 o. s. ř. zakotvena. Jestliže soudní exekutor nedoložení listinných dokladů k návrhu na odklad exekuce uvedl jako důvod jeho odmítnutí, porušil prý tak podle názoru stěžovatele jeho právo na spravedlivý proces a právo na rovnost stran.

Současně s ústavní stížností stěžovatel ad B) žádá, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí.

II.

Z obsahu ústavní stížnosti a z obsahu napadených rozhodnutí se zjišťuje:

Usnesením ze dne 8. 6. 2014 č. j. 085 EX 2165/14-37 soudní exekutor pověřený provedením exekuce na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 o jejím nařízení a provedení ze dne 23. 4.2014 č. j. 66 EXE 1271/2014-11, k návrhu oprávněné České spořitelny, a. s. proti povinným: 1. MIDUR holding, s. r. o. a 2. Ing. Mikuláši Durňákovi k uspokojení pohledávky 704 188,- Kč s příslušenstvím, návrh druhého povinného na odklad exekuce odmítl s odůvodněním, že podaný návrh neobsahoval všechny náležitosti. Soudní exekutor odůvodnil odmítnutí návrhu na odklad exekuce tím, že z návrhu, stejně jako z předložených listin, nelze zjistit, že tvrzený stav finanční tísně druhého povinného je jen přechodný, že se do něj druhý povinný dostal bez své viny, přičemž neprodlený výkon rozhodnutí by pro něj nebo příslušníky jeho rodiny mohl mít zvlášť nepříznivé důsledky. Pověřený soudní exekutor proto rozhodl podle ustanovení § 54 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "exekuční řád") tak, jak bylo výše uvedeno.

Městský soud v Praze odvoláním druhého povinného napadené usnesení soudního exekutora potvrdil a zdůraznil, že návrh druhého povinného na odklad exekuce není dostatečně konkrétní a skutečnosti tvrzené stěžovatelem nebyly listinami přiloženými k návrhu doloženy.

III.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska stěžovatelem uplatněných námitek a se zřetelem k tomu, že mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost, dospěl k závěru, že návrh je částečně zjevně neopodstatněný a z části je podán někým k jeho podání zjevně neoprávněným.

Ústavní soud se nejdříve musel zabývat otázkou, jestli oba stěžovatelé označení v rubru návrhu, jsou účastníky řízení o projednávané ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že společnost MIDUR holding s. r. o., označená v rubru návrhu jako "stěžovatel 1)", není účastníkem řízení ve smyslu ustanovení § 27 odst. 1 ve vztahu k ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Právnická osoba, v projednávané věci MIDUR holding, s. r. o., je oprávněna jednat prostřednictvím svého jednatele, Ing. Mikuláše Durňáka, a ten v ústavní stížnosti výslovně uvedl, že ústavní stížnost proti výše označeným rozhodnutím za společnost MIDUR holding, s. r. o. nepodává. V rubrice návrhu ji prý uvedl jen proto, že je uvedena i v záhlaví napadeného usnesení Městského soudu v Praze.

Za této situace Ústavní soud ústavní stížnost v části týkající se stěžovatele ad A) odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou.

V případě stěžovatele ad B) lze konstatovat, že podanou ústavní stížností tento stěžovatel pouze pokračuje v polemice s právními závěry, k nimž v rovině podústavního práva dospěl soudní exekutor a Městský soud v Praze. Stěžovatel ad B) zjevně očekává, že Ústavní soud podrobí napadená rozhodnutí dalšímu (běžnému) instančnímu přezkumu. Toto stěžovatelovo očekávání však Ústavní soud nemůže naplnit, protože by se vymykalo z mezí jeho kompetence, zakotvené v článku 83 Ústavy. Není posláním Ústavního soudu, aby interpretoval podústavní právo, v daném případě exekuční řád nebo občanský soudní řád. Žádný protiústavní exces v postupu soudního exekutora a obecných soudů zjištěn nebyl.

Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že se městský soud odvoláním stěžovatele ad B) podrobně zabýval a své rozhodnutí náležitě odůvodnil. Městský soud aplikoval v napadeném usnesení podústavní právo ústavně konformním způsobem a jeho závěr, že odvolání není důvodné, neboť stěžovatel ad B) dostatečným způsobem nedoložil, resp. neprokázal splnění některé z podmínek, pro něž by bylo možné výkon rozhodnutí, resp. exekuce odložit, je správný. Dále tento soud s odvoláním na platnou judikaturu zdůraznil, že i návrh na obnovu nalézacího řízení, jehož podání k místně příslušnému soudu stěžovatel nijak nedoložil, případně i podání dovolání nemají samy o sobě odkladný účinek, jak se mylně domnívá stěžovatel.

Městský soud správně, s odvoláním na znění ustanovení § 54 odst. 1 exekučního řádu, konstatoval, že soudní exekutor nebyl povinen stěžovatele vyzvat k odstranění vad návrhu a jeho doplnění, jestliže návrh na odklad neobsahoval všechny náležitosti, resp. pro jeho neurčitost a nesrozumitelnost v řízení o něm nebylo možné pokračovat, což platilo zejména s ohledem na absenci listin prokazujících tvrzení obsažených v návrhu. Věta třetí citovaného ustanovení § 54 odst. 1 exekučního řádu v tomto směru hovoří zcela jasně a lze na její obsah proto jen v krátkosti odkázat.

Ústavní soud vzhledem k výše uvedeným skutečnostem proto ústavní stížnost zčásti odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti ji odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) citovaného zákona, neboť jde o návrh podaný někým zjevně neoprávněným. Návrh na odložení vykonatelnosti ústavní stížností napadených rozhodnutí pak, jakožto návrh akcesorický k ústavní stížnosti, sdílí její osud; nehledě k tomu, že Ústavní soud přistoupil k posouzení podané ústavní stížnosti bez prodlení.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-2875/14-1)